Obora Radějov: Adrenalinový výlet do reálkapitalismu
Radek KubalaOchránci přírody pořádali v sobotu 30. května protestní pochod oborou Radějov, ze které si bývalý majitel Hamé vybudoval soukromé velkopanství. Protestní procházka přírodou se neobešla bez konfliktu.
„Příběh radějovské obory, to jsou takové dějiny České republiky v malém,“ říká dobrovolný strážce přírody v CHKO Bílé Karpaty Pavel Dekař. Začíná se psát v roce 1987, kdy byla v krásném prostředí Bílých Karpat vyhlášena přírodní rezervace Kútky. Ačkoliv zde kvůli ochraně bělokarpatských luk platil zákaz intenzivního chovu zvěře, o dva roky později vznikla na témže místě daňčí obora.
Do roku 2003 oboru spravoval státní podnik Lesy ČR, poté si ji pronajala firma Hamé a o sedm let později ji získal za podivných okolností do soukromého vlastnictví majitel Hamé Leoš Novotný. Turisty i místními hojně navštěvované místo se pod ním velice rychle proměnilo ve svého druhu soukromé panství, kde člověk patří k nevítanému druhu, a to i v případě, že v oboře vlastní pozemky.
Leoš Novotný není náruživý ochránce divočiny, který se snaží odizolovat od sebemenších vnějších vlivů. Jak jsme již popsali v Deníku Referendum vloni na podzim, jeho cílem je mít oboru jen pro sebe a své bohaté klienty. „Pan Novotný zde vytváří nepříjemné ovzduší,“ vypráví člen zastupitelstva nedaleké obce Strážnice František Příkazský.
Z dalších vyprávění vím, že Leoš Novotný své radějovské panství obehnal plotem a buduje v něm svůj perverzní sen o komerčním lovu pro zbohatlíky v krásných přírodních kulisách. Čtyři měsíce v roce do obory nikoho nepouští a po zbytek roku „vlezlé“ návštěvníky doslova šikanuje. A tak se na to jdeme podívat.
Dneska bude hodnej
Je sobota 30. května a od pondělí začne platit v oboře Radějov další ze zákazů vstupu. Tentokrát potrvá měsíc. A právě z tohoto důvodu se zde od rána scházejí lidé, kteří chtějí této na čas poslední příležitosti využít k návštěvě.
Ačkoliv mají různé zájmy a přicházejí z rozdílných míst, pojí je společný cíl. Chtějí si užít výlet do krásné bělokarpatské přírody a vyjádřit nesouhlas se způsoby, jimiž se zde s přírodou nakládá.
Je nás více než dvacet a stojíme před bránou do obory. Někteří mají kočárky, s nimiž nemohou překonat přelez, který má návštěvníkům znepříjemnit vstup. Využíváme tudíž zvonek, po jehož stisknutí se z mluvítka ozývá hlas jednoho z příručích pana Novotného. „Zeptám se pana majitele,“ odpovídá na prosbu o otevření brány. „Máte kočárky, tak vám otevřeme,“ smiluje se majitel.
Vstupujeme do obory a ihned se ocitáme pod dohledem kamer. Ta první je umístěná na stromě. Pan Novotný na vše dohlíží a je to dost zvláštní pocit, mít jeho pohled neustále v zádech. „Dneska bude hodnej, je nás celkem hodně,“ předpovídá Pavel Dekař, který oboru dobře zná a navštěvuje pěknou řádku let.
Běda, jestli vstoupíte na jeden z mých pozemků
Po pár minutách procházky nám vychází vstříc sám pan majitel. Zve nás k diskuzi na dvorku lovecké chatky. Snaží se laškovat s dětmi, nabízí trošku slivovice a vypráví, proč do obory lidi nerad pouští.
„Já jsem milovník přírody. Mým hlavním cílem je zajistit klid pro zvěř v období vyvádění mláďat. Většina turistů není tak ukázněná jako vy a zvěř ve zdejším lese ruší,“ povídá medově. Lidé, kteří o poměrech v oboře vědí své, ale postupně ztrácejí s jeho představením trpělivost a odcházejí.
Leoš Novotný sklidil už v minulosti mnoho kritiky za to, že v oboře chová mnohem více zvěře, než je povoleno. Například v roce 2009 správa CHKO uspořádala sčítání, během něhož se ukázalo, že povolené stavy překračuje třikrát. „Do obory se přes díry v plotech dostává zvěř ze Slovenska,“ vykrucuje se milovník přírody… Scénu dokumentuje kamera umístěná na zdi lovecké chatky mezi bohatým parožím.
Na závěr vztyčí pan Novotný varovný prst: „Běda, jestli sejdete z turistické trasy a vstoupíte na jeden z mých pozemků.“ To už jej ale poslouchá jen poslední pár vytrvalců.
Nežijeme v socialismu
Měl-li by si člověk dělat obrázek o oboře Radějov pouze na základě tohoto letmého setkání s Leošem Novotným, mohl by si klidně myslet, že vše je v těch nejlepších rukách. S takovým pocitem možná odcházely i dvě rodiny s kočárky, které kvůli náročnosti trasy zvolily návrat domů.
Kdo však setrval, tomu už po pár metrech mohlo být jasné, že Novotného argumenty jsou vycucané z prstu. Tak například vzácné polní louky nepřecházejí barvami kvetoucích rostlin. Naopak v nich zejí hluboké šrámy od kol terénního auta.
Kvůli přemnoženým daňkům není v lesích ani stopy po mladém podrostu. A přirozený tok vody je znásilněný do podoby umělých jezírek.
Za vyprávění Pavla Dekaře postupujeme hlouběji do obory. „Nebudeme ho zbytečně provokovat a půjdeme po asfaltce. Jak ho znám, čeká na záminku, aby nás mohl vyhnat,“ vysvětluje.
Upozorňuje nás na značky „Zákaz vstupu“, které Novotný kvůli naší návštěvě rozmístil kolem cesty. Kvůli nim bohužel neuvidíme přírodní rezervaci Kútky, jedno z nejkrásnějších míst obory.
Příjemnou procházkou po pár kilometrech docházíme až k Novotného velkopanskému sídlu, hájovně na Pustém. K průměrné představě o hájence má toto místo daleko.
Luxus střídá luxus, nechybí zde basketbalové ani golfové hřiště. Interiéry může obyčejný pozemšťan zhlédnout jen na webu obory.
Zastavujeme se u dřevěného odpočívadla s přístřeškem. Ideální místo ke svačině, s líbeznými výhledy. Idylku ovšem záhy naruší přijíždějící automobil. Vystupují z něj Leoš Novotný, muž představený jako oborník a Novotného právník Němeček. Od něj se Novotný už nevzdálí na víc než pět metrů.
Začíná slovní přestřelka. „Porušili jste nastavená pravidla a vstoupili na můj pozemek,“ rozčiluje se Novotný. „Šli jsme po účelové komunikaci,“ odpovídají výletníci, kteří se podle majitele procházkou lesem po asfaltové cestě dopustili trestného činu.
„Ano, ale účelové komunikaci v mojem vlastnictví,“ pokračuje Novotný. A to už se jeden z výletníků nedá: „Podle mne není problém, že jsme šli po vaší cestě. Podle mě je problém, že vlastníte kus lesa, do kterého nechcete nikoho vpustit.“
„Vy jste určitě voliči levicové strany, ale uvědomte si, že už nežijeme v socialismu,“ ohrazuje se Novotný. Přestřelka pokračuje, oborník — tentokrát v roli filmaře — vše nahrává na kameru.
Vysvobození
Skupina znechucená majitelovým obratem v chování se snaží odejít pryč, zatímco Novotný kontaktuje policii. S tou se všichni setkáme o kilometr dál v místě, kde začíná volně přístupná obecní cesta.
Po další slovní přestřelce se Novotný rozhodne dekonstruovat neoliberální dogma, podle kterého soukromé vlastnictví vždy a za všech okolností vede ke svobodě člověka: „Pokud se chcete dostat z obory ven, musíte porušit zákon. Můžete se vrátit přes mou účelovou komunikaci, jít přes moji louku anebo po obecní stezce dojít k mé bráně,“ nabízí.
Situace nabírá mimořádně absurdních rysů. Slibuje nám rovněž, že si porušování zákona natočí a použije při případném přestupkovém řízení.
Po další půlhodinové vzrušené diskuzi, během níž policie zjistí totožnost všech přítomných a majitel obory nahlas přečte dopis, který pro nás napsal, odcházíme směrem k zamčené bráně, která vede ven z tohoto podivného místa.
Svou vítěznou chvilku škodolibé slávy si Novotný vychutnává ve chvíli, kdy si nás z pohodlí auta natáčí, kterak přelézáme plot. Ještě, že se rodiny s kočárky včas otočily…
Pocit bezmoci a tísně vystřídá pocit uvolnění. Jsme na svobodě. Takhle nějak se možná cítí lidé, kteří překonají hranice nesvobodného státu, napadá mě i moje společníky. „Na viděnou. Nevidíme se naposled,“ loučíme se s majitelem obory.
I přes tento nepříjemný zážitek se do obory někdy rád vrátím. Nerad bych si upíral právo opět spatřit krásu Bílých Karpat, zdejších rozlehlých luk a strání. Jeden člověk, nehledě na stav jeho bankovního konta, by neměl mít právo zabírat si kus přírody a k okolí se chovat jako kovboj na Divokém západě.
Člověk si nutně klade otázku, jak je vůbec možné, že český stát dovolí zbohatlíkovi chovat se jako svrchovaný vlastník kusu chráněné krajinné oblasti včetně přírodní rezervace. Je čas otevřeně mluvit o tom, jak v takovýchto případech vlastnická práva ve veřejném zájmu odpovídajícím způsobem omezit.
Na pozemní komunikaci, byť jde o účelovou komunikaci, která má soukromého vlastníka, svědčí každému právo obecného užívání. Nelze tedy někoho vyhánět, že jde "o soukromý pozemek".
Podobně tam podle mě nemá co dělat nějaká brána na zámek - domnívám se, že jde o překážku na pozemní komunikaci, kterou by měl silniční správní úřad na náklady odpovědné osoby odstranit.
Pan majitel si vykládá zákony velmi svérázně.
A ty kamerové systémy a nahráván (které má zastrašit návštěvníky) by mělo zajímat Úřad pro ochranu osobních údajů (byť ten se zpravidla staví na stranu nespravedlnosti).
Když se pán ohání právem a ještě má tu drzost volat policii, stálo by za to začít po něm právo vymáhat.
Místní by se měli domáhat nápravy u silničního správního úřadu (což je zde obec, v jejímž katastru jsou dané pozemní komunikace, místní a účelové). A dále u ÚOOÚ stran nahrávání na kamery. Pokud by se nápravy po vyčerpání všech možností nedosáhlo, ještě se lze obrátit na kancelář ombudsmana.
Fascinuje mne, jak se takoví lidé podobají komunistickým papalášům - některé typy a charaktery jsou zřejmě nesmrtelné.