„Příběh radějovské obory, to jsou takové dějiny České republiky v malém,“ říká dobrovolný strážce přírody v CHKO Bílé Karpaty Pavel Dekař. Začíná se psát v roce 1987, kdy byla v krásném prostředí Bílých Karpat vyhlášena přírodní rezervace Kútky. Ačkoliv zde kvůli ochraně bělokarpatských luk platil zákaz intenzivního chovu zvěře, o dva roky později vznikla na témže místě daňčí obora.

Do roku 2003 oboru spravoval státní podnik Lesy ČR, poté si ji pronajala firma Hamé a o sedm let později ji získal za podivných okolností do soukromého vlastnictví majitel Hamé Leoš Novotný. Turisty i místními hojně navštěvované místo se pod ním velice rychle proměnilo ve svého druhu soukromé panství, kde člověk patří k nevítanému druhu, a to i v případě, že v oboře vlastní pozemky.

Leoš Novotný není náruživý ochránce divočiny, který se snaží odizolovat od sebemenších vnějších vlivů. Jak jsme již popsali v Deníku Referendum vloni na podzim, jeho cílem je mít oboru jen pro sebe a své bohaté klienty. „Pan Novotný zde vytváří nepříjemné ovzduší,“ vypráví člen zastupitelstva nedaleké obce Strážnice František Příkazský.

Z dalších vyprávění vím, že Leoš Novotný své radějovské panství obehnal plotem a buduje v něm svůj perverzní sen o komerčním lovu pro zbohatlíky v krásných přírodních kulisách. Čtyři měsíce v roce do obory nikoho nepouští a po zbytek roku „vlezlé“ návštěvníky doslova šikanuje. A tak se na to jdeme podívat.

Dneska bude hodnej

Je sobota 30. května a od pondělí začne platit v oboře Radějov další ze zákazů vstupu. Tentokrát potrvá měsíc. A právě z tohoto důvodu se zde od rána scházejí lidé, kteří chtějí této na čas poslední příležitosti využít k návštěvě.

Ačkoliv mají různé zájmy a přicházejí z rozdílných míst, pojí je společný cíl. Chtějí si užít výlet do krásné bělokarpatské přírody a vyjádřit nesouhlas se způsoby, jimiž se zde s přírodou nakládá.

↗

Vstup do obory Radějov je možný jen přes velkou bránu nebo přelez. Foto Radek Kubala

Je nás více než dvacet a stojíme před bránou do obory. Někteří mají kočárky, s nimiž nemohou překonat přelez, který má návštěvníkům znepříjemnit vstup. Využíváme tudíž zvonek, po jehož stisknutí se z mluvítka ozývá hlas jednoho z příručích pana Novotného. „Zeptám se pana majitele,“ odpovídá na prosbu o otevření brány. „Máte kočárky, tak vám otevřeme,“ smiluje se majitel.

Vstupujeme do obory a ihned se ocitáme pod dohledem kamer. Ta první je umístěná na stromě. Pan Novotný na vše dohlíží a je to dost zvláštní pocit, mít jeho pohled neustále v zádech. „Dneska bude hodnej, je nás celkem hodně,“ předpovídá Pavel Dekař, který oboru dobře zná a navštěvuje pěknou řádku let.

Běda, jestli vstoupíte na jeden z mých pozemků

Po pár minutách procházky nám vychází vstříc sám pan majitel. Zve nás k diskuzi na dvorku lovecké chatky. Snaží se laškovat s dětmi, nabízí trošku slivovice a vypráví, proč do obory lidi nerad pouští.

„Já jsem milovník přírody. Mým hlavním cílem je zajistit klid pro zvěř v období vyvádění mláďat. Většina turistů není tak ukázněná jako vy a zvěř ve zdejším lese ruší,“ povídá medově.  Lidé, kteří o poměrech v oboře vědí své, ale postupně ztrácejí s jeho představením trpělivost a odcházejí.

Galerie (12)