Jejich lodě OSN popsala jako plovoucí rakve. Okolní teplota se blíží čtyřiatřiceti stupňům, a oni se ve stovkách vydávají na přeplněné lodě. S nedostatkem jídla, s nedostatkem vody. Tisíce příslušníků kmene zvaného Rohingya prchá z Barmy, kde žijí v beznadějných diskriminačních podmínkách a chudobě.

Jedny z posledních zpráv o jejich cestě popisují bitvy mezi vyhladovělými a dehydrovanými uprchlíky o poslední zbytky chleba a vody. Bitvy často vedené na život a na smrt údajně velmi často končily shozením bezvládného, na kost vyzáblého těla některého z bojovníků z paluby vratké lodi do vod Andamanského moře. Jen podle zatím dostupných informací mohla takových těl být až stovka.

Uvolňování poměrů?

V Barmě, zemi ležící v jihovýchodní Asii žije na 140 etnických skupin, což z ní děla zemi s největší koncentrací etnických skupin na světě. Jednu z nich představují příslušníci v Barmě téměř milionového kmene muslimského vyznání nazývaného Rohingya. Ti v Barmě platili do státního převratu za uznávanou menšinu, zastoupenou dokonce i v politice. Jenže v roce 1962 je nový vojenský režim o tento statut připravil, a v roce 1982 byli dokonce zákonem prohlášeni za menšinu bez domova, čímž ztratili barmské občanství.

Tento stav umožnil barmské vládě nadále označovat členy tohoto kmene za imigranty. Tvrdý vojenský režim v průběhu let zasel nenávist mezi příslušníky budhistické většiny a muslimské menšiny v Barmě. Na ní se nic nezměnilo ani po nástupu nového prezidenta Thein Seina, který měl představovat obrat směrem k lepší budoucnosti země. 

Jedním z přelomů spojených s nástupem Thein Seina bylo také propuštění slavné barmské disidentky, držitelky Nobelovy ceny za mír a blízké přítelkyně zesnulého českého prezidenta Václava Havla Su Ťij z domácího vězení a její následné zvolení poslankyní.

Částečně uvolnění poměrů v Barmě vedlo Evropskou unii i Spojené státy k rychlému navázání více přátelských vztahů s tímto státem, návštěvám západních politiků v čele s americkým prezidentem Obamou a především k postupnému zrušení většiny sankcí. Později byl Barmě dokonce přidělen statut „Nejméně rozvinuté země“ (Least developed countries), díky kterému některé státy mohou čerpat různé výhody v rámci mezinárodního obchodu.

Proti těmto krokům však dlouhodobě protestovaly lidskoprávní organizace v čele s americkou Human Rights Watch, která stav tamních lidských práv dlouhodobě monitoruje. Jejich kritika se zaměřovala především na dlouhodobě katastrofální životní podmínky obyvatel z řad Rohingyů. Opatření, které vůči nim tamní vláda uplatňuje, HRW označila dokonce za etnické čistění. Z Barmy postupně přicházely také zprávy popisující útoky na Rohingye, jejichž popis neměl daleko k pogromům.

Od pogromů do záchytných táborů a potom na moře

Situace příslušníků tohoto kmene se v údajně nové Barmě však v žádném případě nezlepšila a od poloviny roku 2012 se pro ně jejich životy staly naopak doslova noční můrou. Tehdy v květnu se v západní Barmě (kde žije absolutní většina barmských Rohingyů) odehrál incident, při kterém byla znásilněna a zabita jedna budhistická žena. Do podezření se okamžitě dostala trojice mužů rohingyjského původu, načež byli všichni tři zatčeni.

O měsíc později napadla skupina budhistického obyvatelstva autobus s muslimskými cestujícími, protože byli přesvědčení, že se mezi nimi nachází pachatelé daného zločinu. Dav zabil deset Rohingyů. HRW později potvrdila, že příslušníci místní policie stáli a celému dění nečinně přihlíželi. Tyto dva incidenty odstartovaly etnické násilí mezi muslimskými Rohingyi a zdejší budhistickou většinou. Během něj došlo k úmrtí až dvou set lidí a demolicím tisíců domovů.

Počet Rohingyů, kteří byli ze svých domovů vyhnáni, překročil sto tisíc. Velká část z nich pak byla držena v záchytných táborech, které nesměly opustit. Údajně pro své vlastní dobro. V roce 2014 podle OSN, která se ke kritice této situace v Barmě také přidala, zůstávalo v záchytných táborech 135 000 příslušníků tohoto kmene.

Zvláštní zpravodaj OSN pro monitorování stavu lidských práv v Barmě popsal situaci Rohingyů slovy: „Tato komunita nadále čelí systematické diskriminaci, která zahrnuje omezování svobody pohybu, přístupu k pitné vodě, jídlu, půdě, vzdělání i zdravotní péči. Tato opatření zahrnují také omezení uzavírání sňatků a především počtu narozených dětí.“ Ženám z kmene totiž bylo zakázáno mít více než dvě děti. OSN později Rohingye označila za nejpronásledovanější menšinu na celém světě.

Šetření HRW prokázalo, že na útocích a dalších opatřeních v Myanmaru se podílely také tamní bezpečnostní složky a vládní představitelé k situaci podle HRW nepřistoupily se snahou ji skutečně řešit. Při jednom z nejkrvavějších incidentů, při kterém zemřelo na sedm desítek příslušníků kmene Rohingya, získaly bezpečnostní složky podle HRW předem informace o přípravách útoku, ale vůbec proti němu nezasáhly, a mnozí z jejich příslušníků se na něm naopak sami podíleli.

Rohingyové se snažili před těmito podmínkami utéct v podstatě všude, kam to jen bylo možné — do Bangladéše, kde také existuje početná menšina složená z příslušníků jejich kmene, nebo do Thajska a odtud zase dále na Jih. Část z nich byla vrácena zpátky, jiní v těchto zemích zůstali. Migrantská námořní krize Rohingyů naplno propukla až v průběhu letošního roku především poté, co Thajsko uzavřelo hranice s Barmou právě kvůli mohutné migraci.

Podle odhadů OSN se až 25 tisíc Rohingyů vydalo na vratkých lodích převaděčů přes moře do Thajska nebo ještě dál na jih do zemí jako Malajsie nebo Indonésie. Již dnes je však z nálezů hromadných hrobů v Malajsii, dalších desítek hrobů v Thajsku i Indonésii a také několika lodí, které se prázdné houpaly na vodách Andamanského moře jasné, že jejich cesty si vyžádaly stovky obětí. Další tisíce vyhladovělých a dehydrovaných Rohingyů navíc zůstávají uvěznění v pasti vratkých, přelidněných lodí.

Nový obchodní partner EU a selhání Su Ťij

V kontextu této uprchlické krize a především jejího původu v podobě strašidelných podmínek, kterým Rohingyové v Barmě několik let čelili, se nabízí důležitá otázka: proč západní státy zrušily sankce uvalené proti Barmě a propagovaly tuto zemi jako příklad velkého pokroku v otázce dodržování lidských práv? Zatímco Barmu navštěvovali americký prezident Obama nebo britský premiér Cameron a zahrnovali její představitele slovy chvály, Rohingyové čelily ve statisících podmínkám tak strašlivým, že se začali v tisícihlavých zástupech vydávat na smrtelně nebezpečnou cestu po moři.

Tento postup Západu v čele s EU je o to nepochopitelnější v souvislosti s obchodními vztahy mezi EU a Barmou. Evropský export do Barmy, který za rok 2010 dosahoval výše 83 milionů Euro, vyrostl do konce roku 2014 na 492 milionů Euro (tedy přibližně šestkrát!).

Menší, přesto viditelný nárůst zaznamenal také barmský export do EU. Ten se v roce 2010 pohyboval okolo 170 milionů Euro a na konci roku 2014 dosáhl 392 milionů, přičemž skutečně navyšovat se začal až v roce 2014 v důsledku preferenčních pravidel, které vůči barmským výrobkům zavedla EU, a mnohých pobídek, které pro obchod s Barmou iniciovaly členské státy. V té samé době však zároveň docházelo k největšímu vyhrocení diskriminačních opatření vůči Rohingyům.

Pokud je role Západu v čele s EU v rámci rohingyjské krize ostudná, těžko najít správné označení pro mlčení v rámci této katastrofální situace ze strany laureátky Nobelovy ceny za mír Su Ťij. Celý západní svět vítal její propuštění z domácího vězení jako osvobození jedné z největších světových bojovnic za lidská práva. Západní představitelé sbírali politické body zveřejňováním fotografií s ní, které si mohli pořídit mimo jiné také v roce 2013 při její návštěvě Prahy v rámci konference Forum 2000.

„Stojíme před největší výzvou v dějinách. Nejtěžší nebyly ty časy, kdy jsme byli v domácím vězení, kdy byly věznice plné našich lidí bojujících za demokracii. Ten nejtěžší čas je teď, protože pokud nevyužijeme ty možnosti, které nyní máme, už se nikdy nemusejí vrátit,“ prohlásila Su Ťij na konferenci v Praze. Dnes celý svět ví, že ona sama se za zlepšení stavu lidských práv Rohingyů v její zemi nepostavila.

Hrobové mlčení

Uprchlická krize v jihovýchodní Asii vrcholí. Svět oblétají fotografie na kost vyzáblých Rohingyů, kteří se ze svých vratkých lodí vrhají do slaných vod Andamanského moře se snahou vylovit chléb shozený z thajských helikoptér. Média přinášejí příběhy indonéských rybářů, kteří vyprávějí o slzách, které je přemohly při pohledu na přelidněnou loď, plnou hubených, žíznivých a na smrt vyčerpaných lidí.

Zároveň s tím hlasy novinářů i světových bojovníků za lidská práva podrobují laureátku Nobelovy ceny za mír tvrdé kritice. Asi nejcitovanějším se stal komentář profesorky práva na londýnské univerzitě Penny Greenové pro britský list The Independent, ve kterém mimo jiné píše: „Při genocidě mlčení znamená spoluvinu, a to je právě případ Su Ťij.“

Na konci minulého týdne ji k ukončení jejího nepochopitelného mlčení na adresu diskriminace Rohingyů v Barmě vyzval také asi nejslavnější světový uprchlík Dalajláma: „Je to velmi smutné. Doufám, že jako laureátka Nobelovy ceny za mír Su Ťij se situací v Barmě něco udělá,“ řekl australskému deníku The Australian.

Jenže zatímco, více než sto tisíc Rohingyů v Barmě hladovělo v záchytných táborech a bylo vystaveno podmínkám, které HRW popsalo jako etnické čistění, Su Ťij se v roce 2013 v rozhovoru pro BBC zastávala barmské vlády a tamních většinových obyvatel tvrzením, že násilí přichází také ze strany utlačované menšiny.

Jaké rozměry rohingyjská tragédie nakonec skutečně získá, nyní nikdo neví. Vyhlídky na záchranu všech tisíců životů z řad těch, kteří nadále zůstávají na moři, nejsou příliš valné. Je však zřejmé, že tragédie příslušníků kmene Rohingya neskončí s uprchlickou krizí. Ta je fakticky jen příležitostí k plnému obnažení jejich zoufalé situace před celým světem a měla by být počátkem tlaku, který západní státy na tamní režim vyvinou.

Letos na podzim by se měly v Barmě konat prezidentské volby. Ostudné mlčení Su Ťij někteří světoví pozorovatelé přisuzují jejímu velmi pragmatickému odhodlání v těchto volbách uspět. Třeba se jí v případě úspěchu podaří nejen dokončit v poslední době prakticky pozastavený proces demokratizace země, ale snad i napravit současnou situaci Rohingyů. Pokud se tak nestane, budou kmen čekat další dlouhá léta plná utrpení.