Při projednávání vládního návrhu na vydání zákona, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv na schůzi Sněmovny řekl dne 7. dubna poslanec Miroslav Kalousek, využiv svého práva přednostního vystoupení, podle stenografického záznamu toto: „ (…) není tu ani příslušný ministr (Jiří Dienstbier – pozn. P.U.) Tento návrh nám předkládá pan ministr bez práce a on tady není! Vyžádali jsme si přítomnost paní veřejné ochránkyně práv a ona tady není! A to ani nezdůrazňuji, že se nám všem stýská po Křečkovi, byť po jeho přítomnosti jsme také volali. Já si myslím, že paní kolegyně Černochová má absolutní pravdu a že to prostě nelze bez přítomnosti těchto funkcionářů projednávat.“

A předsedající Jan Bartošek z KDU-ČSL nechal hlasovat o „procedurálním návrhu na přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti paní ombudsmanky“ a ten byl i hlasy lidovců a poslanců za ANO vážně přijat! Protože však Sněmovna nemá zákonnou pravomoc veřejného ochránce práv předvolávat či požadovat jeho přítomnost na své schůzi, je to totéž, jako kdyby přerušila projednávání bodu programu do doby, než zaprší a uschne nebo něco podobného.

A veřejného ochránce práv píšu s malým písmenem „v“, i když zákon uvádí velké „V“. Je to jediný případ, kdy individuální veřejná funkce – a jsou jich tu stovky – se má psát s majuskulí, usoudil zákonodárce. O historii této chyby lze napsat vědeckou práci. Je to taková moje malá občanská neposlušnost, až zákon předepíše, že se má psát slovo sysel s měkkým „i“, já ho budu porušovat, sysel zůstane syslem.

A o pět minut později týž poslanec Kalousek, podle stenografického záznamu: „(Prosebným hlasem:) My bychom fakt chtěli toho Křečka, pěkně prosím! Děkuji. (Smích v sále.)“. Byl Kalousek střízlivý?

Již 31. března, za přítomnosti pozvané veřejné ochránkyně práv, odmítla Sněmovna dva návrhy pravicové opozice – na vrácení vládního návrhu zákona navrhovateli, tedy vládě, i návrh na zamítnutí návrhu zákona. Sněmovna dále rozhodla, že nepřikáže zákon k projednání petičnímu výboru coby výboru garančnímu, jak jí navrhoval organizační výbor, nýbrž výboru ústavně-právnímu. Podle mého názoru tím skončilo první čtení, i když se po ustavení garančního výboru strhla bitva o další zdržování. Poslanci pravicové opozice navrhovali další výbory, aby návrh také projednaly.

Když přišel na řadu zemědělský výbor, navrhl za všeobecného smíchu poslanec Kalousek přerušení projednávání tohoto bodu, protože si poslanecký klub TOP 09 vzal hodinu na poradu! A konec této hodinové pauzy spadl do doby, kdy už onoho dne Sněmovna neměla zasedat. Nikdo ani nenavrhl, aby Sněmovna požádala veřejnou ochránkyni práv o její přítomnost při dalším projednávání návrhu vládního zákona.

A to má pravicová opozice ve Sněmovně i s Úsvitem jen 52 poslanců z 200. A vládní koalice je tak slabá, že se tváří, že jí pošetilá obstrukce ani nevadí.

Ti, kteří byli v roce 1999 proti vzniku ombudsmanské instituci v ČR, opakují své tehdejší pravicové a nedemokratické argumenty i dnes, a v případě odporu proti antidiskriminačním opatřením a postupům se nově uchylují k postojům evropské krajní pravice. K takovým odpůrcům vládního návrhu na změnu zákona o veřejném ochránci práv patří i část poslanců za ANO, a ojediněle i z klubu ČSSD, například poslanec Štěpán Stupčuk.

Příští týden o vládním návrhu má Sněmovna jednat znovu.

Bolševická ani současná ruská agrese nikdy nevadila. Vadí "nacistická junta na Ukrajině".

To nevadí, že to je ze strany bývalého disidenta pana Uhla a dalších čs. disidentů plivnutí do ksichtu současným disidentům ruským. Beneš byl horší, vydal všecky sovětské disidenty po válce přímo Stalinovi, aby se mu zavděčil. To byla odměna za faktickou okupaci v roce 1945. Nebyl první a ani pan Uhl nebude poslední.