Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v rámci nedávné zprávy pro Poslaneckou sněmovnu informovala o případu, kdy pochybením České správy sociálního zabezpečení vznikl přeplatek na peněžité pomoci v mateřství, dosahující téměř padesáti tisíc korun.

Stěžovatelce byla předmětná dávka vyplacena ze dvou pojištění, přitom z toho prvního nárok nevznikl. Stěžovatelka poté na přání České správy sociálního zabezpečení podepsala právní úkon uznání „svého dluhu“, následně se obrátila na veřejného ochránce práv.

Šabatová pak dospěla k závěru, že uzavřená dohoda o uznání závazku je nezákonná, neboť v rámci vrchnostenského vztahu příslušné veřejnoprávní předpisy neumožňují uzavírat občanskoprávní dohody.

Na straně České správy sociálního zabezpečení podle ní vzniklo bezdůvodné obohacení s tím, že se uvedeným postupem vyhýbala možné regresní odpovědnosti svých zaměstnanců podle zákoníku práce za administrativní přeplatek.

Pokud v rámci provádění nemocenského pojištění vznikl přeplatek, který příjemce nezavinil, nemůže Česká správa sociálního zabezpečení podle Šabatové po příjemci požadovat uzavření občanskoprávní dohody o uznání dluhu.

Česká správa sociálního zabezpečení ve svém vyjádření ke zprávě z šetření sdělila, že dle jejího názoru vzniklo bezdůvodné obohacení na straně stěžovatelky, a že má za to, že i přeplatek nezaviněný příjemcem je možné soudně vymáhat, nebude-li příjemce ochoten přeplatek dobrovolně uhradit.

Podle Šabatové je ale tento názor v příkrém rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která jednoznačně stanoví, že vztah mezi pojištěncem a nositelem pojištění je veřejnoprávní a právní úpravu občanského zákoníku respektive bezdůvodného obohacení na něj nelze aplikovat.

Jako opatření k nápravě navrhla uzavření dohody o narovnání, nevymáhání přeplatku a změnu praxe uzavírání dohod o uznání závazku (včetně změny příslušného metodického pokynu). Česká správa sociálního zabezpečení doporučením ochránkyně vyhověla.