Často si tak v hlavě přehrávám, kolik peněz Andreje Babiše stál jeho vstup do vysoké politiky. Jen marketingoví odborníci kdysi spolupracující s Tony Blairem, prostě světová špička ve strategickém plánování a v kreativních nápadech v politice — pár konzultací za rok stojí bratru pár desítek milionů korun.

Americká poradenská služba PSB — se kterou jsem spolupracoval v ČSSD a dosáhl vynikajících volebních výsledků, nejlepších v dějinách této strany — stála Babiše za roční spolupráci před volbami odhadem tak deset milionů korun. Andrej Babiš ale spolupracoval i s dalšími marketingovými agenturami. Výdaje za tři volební kampaně hnutí ANO v průběhu jednoho jediného roku byly v řádech set milionů korun.

A nákup klíčových českých médií — MF DNES, serveru iDnes, rádia Impuls, ale i Lidových novin — ten stál Babiše miliardy. Prostě, dobré akvizice a investice v mediální oblasti Babišovi přinášejí vliv i zisk.

Andrej Babiš ve své podnikatelské činnosti, ostatně mimořádně úspěšné, nikdy neprojevoval zbytečnou sentimentalitu. A proces koncentrace v českém potravinářském průmyslu probíhal hladce a především v Babišově režii. To je věta napsaná s akademickou lehkostí a nepochybuji o tom, že mnoho z „koncentrovaných“ podnikatelů v potravinářství by jistě mohlo vyprávět mnoho zajímavého.

Každému člověku se vkrádá do úst otázka, proč vlastně Andreji Babiš do té politiky šel. Jeho argumentace je vcelku srozumitelná. Řada lidí jí nepochybně uvěřila. I když hledám v lidech vždy to dobré, nemyslím si, že by pohnutky Andreje Babiše pro jeho vstup do politiky byly jen idealistické.

Když někdo dvacet pět let uvažuje především v kategorii zisku z podnikání, těžko předpokládat, že se náhle stane idealistou. I když to nelze zcela vyloučit.

Střet zájmů nemající obdoby

Je zábavné sledovat, jak novináři, kteří se dříve u jiných, zejména levicových, politiků rozčilovali již při náznaku konfliktu zájmů, dnes mlčí. Mlčí dokonce i tehdy, když nejsou zaměstnáni v Babišových médiích. I oni přece mohou skončit například v novinách či rádiu, kde dnes jsou, a nechtějí si zavřít dveře do médií „konkurenčních“. Jiná alternativa zaměstnání už často není.

Na Mikuláše místo čerta Kalousek

V neschopné pravicové opozici vyčnívá rétoricky i argumentačně jediný člověk. A tím je Miroslav Kalousek, místopředseda TOP 09. Česká média — v dojemné spolupráci Babišových a s nimi spřátelených médií — vykreslují tohoto muže jako známého oškliváka a kazisvěta. Často jsou to titíž novináři a tatáž média, kteří jej ještě před pár lety vykreslovali jako nejlepšího ministra financí světa a vlastně celé galaxie.

Vždy v minulosti jsem měl odstup prakticky od všech politických kroků, které Miroslav Kalousek jako ministr financí během sedmi let v čele tohoto ministerstva udělal. Nikdo mě tedy nemůže podezírat ze sympatií k jeho politice. Ale pokud jde o jeho současnou argumentaci týkající se byznysu s biopalivy, tak ta je zcela na místě.

Kalouskovu argumentaci zeslabuje také to, že se jedná o velmi vysokou částku, o miliardy, které budou čerpány ze státního rozpočtu ve prospěch Babišových firem. Běžný občan rozumí nejlépe lumpárnám — zlodějnám v řádech pár milionů anebo ještě menším. Ale zde jde o lumpárnu — tunel za miliardy… Ale ministr financí má určitý formát.

Daňové zvýhodnění pro firmy Andreje Babiše

Celá věc je při tom jednoduchá. Prodloužení daňových úlev na spotřebních daních mělo podle not Evropské komise u biopaliv první generace skončit v polovině roku 2015 — do té doby je tento program notifikován Evropskou komisí. Ta ovšem říká, že podpora může být ukončena nejpozději do roku 2020.

Zpracovatel změny zákona o prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv — Babišovo ministerstvo financí — tak ve vládě prosadil návrh na prodloužení podpory biopaliv. A do Sněmovny má tento zákon předložit ministr zemědělství.

Počty jsou jednoduché. Daňové úlevy plynoucí z této novely budou na období let 2015—2020 činit podle údajů ministerstva financí celkem devět miliard korun. Pokud podíl firem Andreje Babiše na prodeji a distribuci biopaliv činí přes 50 %, pak bude logicky zvýhodnění Andreje Babiše činit cca pět miliard korun.

Evropská komise před časem jaksi došla k názoru, že podpora biopaliv první generace je cestou do slepé uličky. Dokonce ani naprosto politicky zprofanovaná Nečasova vláda se neodhodlala k tomu, aby zpracovala takovouto rozmařilou novelu zákona, prodlužující o pár let něco, co po uplynutí tohoto časového úseku bude muset stejně nutně skončit. No, upřímně, potravinářské zájmy Andreje Babiše ji nezajímaly. Tu zase nenechávaly chladnou zájmy například Zdeňka Bakaly a podobných výtečníků…

Andrej Babiš se na Miroslava Kalouska za jeho slova o biopalivech velmi zlobí. Ale — ač je to pro mě vnitřně těžko uvěřitelné — Kalousek má pravdu. A argumentace Andreje Babiše na téma, že prodloužení podpory je výhodné pro přepravce, je skutečně legrační. Na úlevě ze spotřební daně mají benefit nikoli zákazníci, ale distributoři. Tedy, jinak řečeno, Babišovi prodejci, a ne spotřebitelé — přepravci.

Nevím, zda se v byznysu biopaliv pohybuje čtrnáct tisíc zaměstnanců, kterými argumentuje Andrej Babiš. Osobně o tom dost pochybuji. Každopádně, ten, kdo obdělává pole s řepkou, bude obdělávat také pole oseté jinými plodinami. Neztratí se.

Před pěti či šesti lety jsem v Lovosicích viděl jeden z Babišových provozů na výrobu biopaliva. Byla to brilantní investice s minimem zaměstnanců.

Pokud například sociálně demokratičtí a lidovečtí zákonodárci ve Sněmovně (a v Senátu) schválí tuto Babišovu novelu na prodloužení daňových úlev pro biopaliva první generace, tak milou pro Agrofert, má Andrej Babiš své náklady na vstup do politiky plně uhrazeny. I kdyby MF DNES + iDnes či rádio Impuls nevydělaly už ani korunu (a to si nemyslím, že nastane).