Žít v Evropě, zemřít v Africe
Petr BittnerV Brně byl v pondělí zahájen dokumentární festival Jeden svět 2015. Jeho letošním tématem je praskání bublin. Na úvod se zde promítal snímek „Bojovníci ze severu“.
Ani boom informačních technologií nedokázal změnit některé mechanismy lidské osobnosti vlastní. Bubliny, do kterých se všichni uzavíráme, jsou sociální, kulturní ale právě i informační: „Rádi bychom divákům nabídli příležitost z této bubliny vystoupit. Například i projeveným zájmem o dokumenty, které reflektují aktuální události ve světě. Diskuse po filmech nabízí příležitost získat představu o daném tématu. Festival chce letošním tématem narušit předsudky, pohodlné nevědomí a fámy šířené českou společností,“ vysvětluje koordinátorka festivalu Jeden svět Kateřina Petrášová jeho letošní téma, kterým je práskání bublin.
O tomto záměru se mohli návštěvníci festivalu přesvědčit už při zahajovacím snímku v kině Scala. Ten totiž české publikum s jednou z jeho největších současných „bublin“ úspěšně konfrontoval.
„Ve stanu v Mogadišu jsou právě oslavováni nově promovaní lékaři. Všude jsou dobře oblečení lidé a na jevišti stojí mladí absolventi, rovněž ve slavnostních šatech. Dole pod nimi, v první řadě, je fotografuje mladý muž. Nikdo z přítomných neví, že tento mladý novinář je ve skutečnosti Abdí Rahman z Dánska. Ani to, že se během několika sekund vyhodí do povětří a s sebou vezme i několik mladých lékařů…“
Loňský debut Nasíba Faraha a Soerena Steena Jaspersena s názvem „Bojovníci ze severu“ pojednává o závažném problému muslimské komunity žijící druhou a třetí generaci na severu Evropy.
Ve snímku se setkáváme se dvěma ústředními postavami. Abúkar je otec dvaadvacetiletého Muhammada, který před půlrokem odjel do Somálska, aby se připojil k militantní islamistické skupině Al-Šabáb. Anonymním vypravěčem příběhu je pak Muhammadův přítel, který se jako jediný ze čtyřčlenné skupiny rozhodl nevyslyšet lákavé volání somálského dobrodružství.
Asi to trochu připomíná Platónovu jeskyni, což evokuje dojem elitářství. Ale není to o elitářství, aspoň ne do té doby, dokud člověk, který vidí „někam dál“ nezačne pohrdat lidmi, kteří tam nevidí, ale naopak se jim bude snažit pomáhat.