V hrubých obrysech sociální demokraté svoje silné i slabé stránky znají. Jsou si vědomi historické tradice, kterou nesou na zádech a snad i v hlavách, a je jim jasné, že ČSSD nesmí jen tupě přihlížet postupnému vymazávání klasických stran z politické mapy. Proto zaráží, proč se mění tak pomalu.

Významným krokem bylo loňské referendum, které dalo zelenou sestavování kandidátních listin všemi členy, kvótám pro obě pohlaví, a naopak červenou kumulaci funkcí. Další kroky se čekají od nadcházejícího sjezdu. Ovšem to klíčové by mělo přijít po něm, v každodenní praxi.

Masarykova demokratická akademie se rozhodla navázat na anketu, kterou před minulým sjezdem ČSSD inicioval Jaroslav Šabata. Tenkrát byli zájemci o vedení sociální demokracie vyzváni, aby stranu zasadili do ideového a evropského kontextu.

Letošní ambice byla skromnější. Za prvé zjistit, jak by kandidáti do funkcí, podpořili vnitřní život ČSSD, aby do ní nevstupovali jen zájemci o funkce. Za druhé vypátrat, čím by oslovovali voliče, když dnes už nezabírají ani přísliby nezavádění školného či výstavby startovacích bytů. A za třetí odhalit, čím by podle nich měla sociální demokracie porazit antipolitická hnutí.

Od Bohuslava Sobotky a jeho týmu do středy odpověď nedorazila. Možná je to kvůli pracovnímu vytížení, možná kvůli jistotě zvolení. Ovšem v roce 2013 Sobotka zareagoval brilantním, sofistikovaným textem. Pozadu nezůstal ani jeho tehdejší vyzyvatel v souboji o předsednickou funkci, Michal Hašek.

Zkusme věřit, že Šabatova anketa pomohla sociálním demokratům uvědomit si svoji identitu. Všemocná ale ani ona nebyla. Nepozvedla morálku natolik, aby nedošlo k pokusu svrhnout Sobotku z předsednického křesla hned druhý den po sněmovních volbách. Dnes se k tomu tehdejší rebelové nehlásí, podstatnou část z nich navíc Sobotka vzal na milost, z Milana Chovance dokonce chce prvního místopředsedu. Co mu ale také zbývalo? Měl odmítnout s předsednictvem, kde byla většina proti němu, komunikovat? Místo toho zvolil strategii, díky níž má většinu tehdejších nespokojených na své straně.

S touto zkušeností je nutné opatrně přistupovat ke každému projevu politika, slovnímu i písemnému. Ale už samotný fakt, že se ankety ochotně zúčastnili dva ze tří kandidátů na prvního místopředsedu (Jiří Dienstbier a Milan Chovanec) a čtyři uchazeči o posty řadových místopředsedů (Jaroslav Foldyna, Michaela Marksová, Martin Starec a Lubomír Zaorálek), je hoden uznání. Díky tomu lze sestavit zajímavou mozaiku postřehů a nápadů, na níž by klidně mohla navázat i sjezdová diskuse — rozhodnou-li se sociální demokraté prezentovat v kreativnějším a pluralitnějším světle než účastníci nedávného sněmu ANO.