V lednu letošního roku přistoupila Evropská centrální banka po dlouhých debatách k spuštění politiky tzv. kvantitativního uvolňování (QE, Quantitative Easing).

Americký FED v posledních letech politiku QE použil již třikrát a během té doby se jeho účetní bilance zvýšila o více jak tři biliony US dolarů, ale země se dostala z recese. A kdo drží americké treasuries tak přes pokles výnosů na nich vydělal více než na akciích. Výsledkem je ovšem, že svět je po krizi z roku 2008 ještě zadluženější než před tím (globální dluh dosahuje cca 200 bilionů USD).

Americké kvantitativní uvolňování přitom nenaplňuje představu roztočených rotaček na peníze, v podstatě se jen měnila struktura finančních aktiv. Peníze z nákupu státních dluhopisů nešly do volného oběhu (žádné shazování peněz z vrtulníků), ale většinou zůstaly na rezervních fondech bank. Inflace se nekonala, dolar posílil, naopak zlevnily investiční úvěry. A to vše na pozadí měnových soubojů a v posledních měsících i propadu na trhu ropy.

Lze něco obdobného očekávat nyní v Evropě? Trh se připravoval na objem nákupu státních dluhopisů od ECB kolem půl bilionu eur. Větší intenzita by znamenala oslabení eura (po přechodném oslabení eura se očekává jeho určité posílení k US dolaru a stabilizace), současně by to znamenalo impuls pro evropské akciové trhy, protože dluhopisové trhy by byly méně atraktivní.