Jiří Přibáň uvádí ve svém článku „České společnosti hrozí politická perverze“ tři charakteristiky české společnosti, které hrozí kolapsem a směřují mimo hranice klasické demokracie. Ač se s popisem v zásadě shoduji, přece jen bych tento souhlas doplnila několika poznámkami.

K uvedeným procesům dochází ve většině, ne-li dokonce všech, zemích EU a USA. U nás demokracie nese ještě posttotalitní podoby, prostředí je jednodušší a méně diferencované, občanská společnost nevyvinutá, takže destruktivní rysy, patrné všude, zde mají transparentnější a vyhrocenější podobu.

Privatizace státu je zde jistě mnohem znatelnější než v bývalých západních demokraciích bohatších o půl století postupného budování demokratických struktur. Zde jsou tyto struktury jen křehkou skořápkou nad zaběhanými mechanismy byvších navyklých pořádků mocenských klik. Mladá demokracie přebere nejdřív formu. Než začne zarůstat do povědomí lidí, trvá to generace. Ty však dorůstají v atmosféře, kdy už vytoužený svět jeví známky postupujícího úpadku.