Obrázek z úterní Poslanecké sněmovny. Probíhá debata o dvojici chlapců, které norské úřady odebraly jejich české matce. Opozice tepe vládu za údajnou nečinnost a burcuje na poplach. Poslankyně Jana Černochová z ODS nejhlasitěji volá, co by ministři měli v daném případě dělat. Šéf ANO, vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš ve vládní lavici trpělivě sedí a čemusi se věnuje. Najednou zdvihne hlavu a soustředěně se zahledí na Černochovou.

Možná Babiše napadlo, co pořídit ženě k vánocům. Ale také mu mohlo začít v hlavě šrotovat, jak by se dalo k rozuzlení česko-norského rodinného dramatu přispět.

Zpravidla to Babiš schytává ze všech stran. Zaslouženě. Míchá ekonomickou, politickou a mediální moc. Kazí politickou hru. Je nevyzpytatelný a ke koalici neloajální.

Všimněme si ale také té Babišovy stránky, kterou by se ostatní politici měli nechat inspirovat. On je totiž posedlý řešením problémů. Vadí mu, když něco trvá dlouho. Má fantazii a nic pro něj není nemožné. Tam, kde si jeho kolegové zvykli, že všechno má svůj řád, systém, úřední postup, Babiš boří zvyklosti.

Nejlépe to předvedl v kauze Dolu Paskov a společnosti OKD. V určitém okamžiku se vmísil do hájemství ministra průmyslu a obchodu a začal — velmi efektivně — vyjednávat. Chtěl ponížit koaličního partnera? Usiloval o sympatie severomoravských voličů? Anebo mu šlo jen o rozseknutí gordického uzlu? Podstatné je, že oprášil svůj manažerský talent a zasáhl.

Babišovu připravenost „jít do akce“ občané oceňují vysokými preferencemi pro hnutí ANO. Někdy skutečně maká, jindy se jen chvástá, ovšem těkající očka jsou stále ve střehu. Už dávno není nepřipraveným amatérem, jehož mediální atraktivita je dána tučným kontem. Chová se politicky a mluví politicky, i když to popírá.

Na jeho zdánlivě chaotickém projevu pracují přední experti. Každopádně se nezměnil v pouhý věšák na šaty, který nasupeně kouká a kolem sebe rozsévá fráze. Pořád připomíná rošťáka, který jen čeká na příležitost něco ztropit.

Naposledy v nedělních Otázkách Václava Moravce se představil jako muž schytávající i rozdávající rány, s dobrým srdce a přímými ústy. Namátkou jsme slyšeli: Nejsem v politice pro peníze, plat dávám samoživitelkám, mám nadaci, pomáhám lidem, dostávám stovky dopisů. Na minulém sněmu ANO proběhl puč, který vynesl do místopředsednických křesel kmotry — proto jsme se s nimi museli rozejít. Stát je v rozkladu, je paralyzován zákony. Zasadil jsem se o to, aby partnerka předsedy poslanců ANO Faltýnka přestala být placena Českými drahami. Odmítám populismus premiéra Sobotky ve sporu o platy ústavních činitelů.

Bylo toho mnohem víc. Babiš byl připravený a řekl si, co chtěl, i za cenu upozadění moderátora. Podobně si nedávno počínal v debatním pořadu Michaely Jílkové. Měl mluvit o zdanění drobných podnikatelů a jejich životních podmínkách. Přesto semlel páté přes deváté, včetně oblíbených dálnic a pomalých úřadů.

Do kapsy strčil ostatní diskutující, včetně modrého senátního rétora Jaroslava Kubery. Lidé zasvěcení si klepali na hlavu a mluvili o Babišově debaklu. Lidé nezasvěcení byli po stoprvé okouzleni Babišovým zápalem, ochotou šetřit společné peníze a provozovat pravicovou politiku s hlubokým sociálním cítěním.

Skoro mám pocit, že většina voličů nestojí o profesionály politického řemesla, povýšené právníky, ekonomické suchary či brilantní řečníky. Chtějí někoho bezprostředního, sobě projevem bližšího, s prokazatelně selským uvažováním.

Opičit se v populismu, demagogii či podpásovkách netřeba. Proč ale politici tradičních stran tolik trvají na strnulém vystupování? Proč jim chybí jiskřičky v očích? Proč v sobě tlumí kreativitu, díky níž by mohli nejeden balvan odvalit dřív a jinak než obvyklým šnečím úředním postupem?

Andrej Babiš má nápady, které umí prodat, a i lidem s nápady dává po svém boku šanci. Přináší mu to sladké ovoce. Má jeho konkurence lepší plán než zkusit být taktéž nápaditá a nažhavená do akce? Popravdě řečeno, zatím působí jako bez plánu. Je vážná, seriózní, pomalá, uvízlá ve stereotypech. Ale čekat, až se Babiš unaví, může být dlouhé a drahé.