„Je to konečně rozhodnutí, které by oboru prospělo,“ prohlásil prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš o návrhu hnutí ANO, aby se novým ministrem dopravy stal Dan Ťok, dosavadní generální ředitel společnosti Skanska Česká republika.

Tímto všeříkajícím citátem by sloupek mohl začít a rovnou i skončit. Dál už by jen stačilo si vzpomenout, jak se dopravní stavitelé nedávno domáhali takových podmínek výběrového řízení na místo šéfa (šéfové) Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které by zajistily, že bude vybrána osoba kompetentní, zkrátka od fochu, ne jen tak nějaký vysokoškolák.

Proč ale z ředitele Skansky dělat náčelníka přes silnice a dálnice, když může být rovnou ministrem?

Třeba je pan Ťok fajn člověk. Moudrý, pracovitý a v zimě sype ptáčkům. Navíc se prý již od firmy odstřihl. Patrně půjde po ukončení pobytu ve vládě, pokud tam vůbec nastoupí, pěstovat rajčata.

Předseda ANO Andrej Babiš však vidí v Ťokově minulosti výhodu: „On je odborník. Vidí, jakým způsobem je ŘSD v područí stavebních firem. ŘSD má dnes problém s tím, že dělá kontrakty a vícepráce jsou následně zneužívány proti ŘSD. Pan Ťok to zná dobře a je záruka, že to bude dělat nestranně.“

Trochu to připomíná slova, jimiž Karel Schwarzenberg kdysi vedl paralelu mezi Miroslavem Kalouskem a „polepšeným pytlákem“. Jedním dechem ale dodejme, že švédská Skanska je pověstná důkladnými protikorupčními mechanismy.

Problém je v principu. Být členem vlády neznamená pouze řídit svůj resort, ale také hlasovat o více i méně zásadních věcech z jiných oborů, to znamená chovat se veskrze politicky. Možná by premiér Sobotka a po něm i prezident Zeman měli prověřit právě tuto kompetenci nového ministra. U jeho kolegyně Šlechtové poněkud zaváhali.

Není pochyb, že daný model vyhovuje Babišovi: za ministry a poslance přednostně vybírá jedince, co mu — výhradně jemu! — odečítají ze rtů. Nečlenství v ANO je výhodou. Vždyť i odcházející ministr dopravy Antonín Prachař se přes svou divokou personální politiku nakonec dopracoval k tomu, že do vedení ŘSD i Českých drah dosadil agrofertské figurky. Babiš má k dispozici loajální tým, který může řídit podobně jako druhdy svoji firmu — po esemeskách.

Nikdo tak nenarušuje mediální obraz ANO, který s lídrem hnutí kutí jeho marketingoví poradci. Tím víc pozornosti je pak věnováno také tweetům, jimiž Babiš drtí Svatopluka Němečka na zdravotnictví. Takový ministr je pro Babiše darem z nebes, který bude zároveň hýčkat i týrat. A kdyby nadešel čas Němečkova odchodu, jistě předseda ANO bude s to doporučit někoho spřáteleného z byznysu ve zdravotnictví. Podobně by zmákl i průmysl nebo zemědělství.

Demokratické uspořádání a politická soutěž ztrácejí v Babišově režii smysl. Opravdu si zasloužíme takový trest za to, že jsme dopustili zvlčení a rozklad klasických stran? Soudím, že nikoliv. Alternativou pak zůstává korporativní model, který ve středu na ČT24 nastínil Patrik Eichler — ekonomické resorty manažerům firem, sociální resorty odborům a péči o duši třeba církvím.

Stačí, aby se jen drápkem podobná vize uchytila, a jsme na nejlepší cestě do Itálie počátku dvacátého století. Veřejnost jí bude tak dlouho tleskat, dokud nezačne plakat — třeba pod svištícím bičem nějakého toho autoritáře, který poté, až získá, co chtěl, začne po politice a státu přetvářet i jeho obyvatele.

Než se ale společnost probudí z davové hypnózy, možná postačí, aby se ministrem dopravy stal člověk s politickým rozhledem, srozumitelným hodnotovým ukotvením a těmi nejpočestnějšími úmysly. Věra Jourová se takto Andreji Babišovi docela vymkla. Nezbývá nám asi než slepě doufat, že ani panu Ťokovi nebude samostatnost cizí.