Prostě přišel
Patrik EichlerBývalý předseda odborů by mohl vyprávět, s kým že to neměl po demonstraci chodit na pivo. Jeho symbolicky katastrofální zkrat byl ale jen jedním z neúspěchů opozice za obou posledních pravicových vlád.
„Umíme dát lidem práci,“ říkal jménem své strany Andrej Babiš ve své první volební kampani. Něco na tom bylo. Na podzim 2013 zaměstnával Agrofert pětatřicet tisíc lidí v zemědělství, potravinářství, dopravě i novinách. Do voleb tak šel Andrej Babiš s pověstí známého velkopodnikatele.
Známý byl především jako podnikatel v potravinářství a chemii, a to byly a jsou obory, ve kterých musíte skandály dohledávat, než že by vás napadaly samy. Likérku Agrofert spíše nevlastní. A více či méně důvěryhodné aféry s kvalitou potravin dovážených z Polska mu coby domácímu producentovi mohli jen pomoci.
Svou důvěryhodnost navíc mohl opírat o něco jiného než o úspěchy v rámci politického systému. Ten byl poškozen během předcházejících dvou volebních období tak, že jako úspěšný se nemohl tvářit zřejmě nikdo, kdo ve vysoké politice v tom čase působil.
Národně-liberální ODS i konzervativní TOP 09 končily jako členky vlády, proti které se po roce 1989 konal zřejmě nejvíc demonstrací. Před zatčením Jany Nagyové byla pravicová koalice vnímána jako směs kontroverze — L. Bátora, R. Joch, nekompetence — J. Dobeš, R. John, A. Hanáková, arogance — J. Drábek, M. Kalousek a korupce — M. Kocourek, V. Šiška.
Odklánění peněz manželce i nastavování procesů mají své místo v politickém slovníku někde vedle ódéeskového „Dokázali jsme, že to dokážeme“. Roční anabáze Radka Johna ve funkci ministra vnitra a hra na základě nahrávek Kristýny Kočí patří mezi méně povedené díly České sody.
Jenže ani druhá strana politického spektra neměla potřebné úspěchy. Proti vládě Petra Nečase se sice konaly série demonstrací s účastí tisíců lidí. Proběhla úspěšná stávka dopravních odborů, během které odboráři zastavili i pražské metro. Konala se demonstrace za účasti stovky tisíc lidí na Václavském náměstí.
Ani tyto masové mobilizace ale nevedly k výrazným změnám vládní politiky — penze zůstaly bez valorizace, minimální mzda stagnovala, sKarty vstoupily do života, činnost tripartity byla paralyzována, církevní restituce začaly.
Bývalý předseda odborů by mohl vyprávět, s kým že to neměl po demonstraci chodit na pivo. Jeho symbolicky katastrofální zkrat byl ale jen jedním z neúspěchů opozice za obou posledních pravicových vlád.
Ve chvíli, kdy s Andrejem Babišem přišel podnikatel, který říkal, že chce politiku měnit, čekal na něj otevřený prostor. Zhroucení pravice mu dávalo možnost oslovit pravicový elektorát. Levice, která v předchozích dvou volebních obdobích jako kdyby nedokázala účinně hájit své voliče, se mu nezvládla postavit. Peníze prostě byly.