Když se trochu usadil mediální prach z největší polistopadové demonstrace, začaly se objevovat první výsledky společného postupu iniciativ a odborů. V sobotu 28. dubna, tedy týden po oné demonstraci, měla nejsilnější strana vládní koalice svou ideovou konferenci. Hlavní slovo měl předseda ODS a premiér Petr Nečas. Ve svém hodnotícím projevu věnoval demonstraci hned dvě obsáhlé pasáže. V té první se pokusil celou akci zarámovat jako politickou agitku levicových stran: „Naše odbory se stávají převodovou pákou levicové opozice. O tom svědčí mimo jiné několikadenní mobilizační kampaň komunistických Haló novin.“ Přes téma titulního článku s názvem ,Vystavíme vládě účet‘ propojil Nečas demonstrující a příznivce komunistů, jakoby proti vládě mohli protestovat přeci jen komunisté. Informován z TV Nova provedl Nečas analýzu nálad mezi demonstranty: „(...) mnozí z účastníků této akce, a vyplývá to z jejich názorů, že „za komunistů bylo líp“ a „mělo by se znárodňovat“, si přejí historický obrat zpět. Sametovou revoluci naruby. To je velmi alarmující, a napomáhají tomu nejen některé ultra levicové iniciativy typu ProAlt, ale co je velmi smutné, i sociální demokraté.“

Demonstrující nemohou být totiž pro Nečase relevantním referenčním rámcem: „(...) kdyby byla v České republice situace tak špatná, projevilo by se to na celkové důvěryhodnosti země u zahraničních institucí a na finančních trzích.“ Zaštítil se poměrně silnou měnou, v řadě nejnižšími úroky státních dluhopisů, relativně nízkou nezaměstnaností a veřejného dluhu, dokonce nejnižší mírou chudoby v EU. „To nejsou atributy „spálené země“ a důsledky „asociální“ politiky,“deklaroval premiér.

Zoufalství premiéra Nečase zde dosahuje svého vrchu. Naznačuje, že na Václavském náměstí se možná vůbec nesešli odboráři, ale stoupenci KSČM. Pokud by tomu tak bylo, tak je tato strana připravena asi na vše, protože zorganizovat stotisícovou demonstraci je opravdu výkon. Ve skutečnosti měli komunisté se svými přáteli kontingent čítající pět set lidí. To, že kromě odborářů a iniciativ tam bylo mnoho lidí „za sebe“, je asi zbytečné připomínat.

Varování před „sametem naruby“ je druhým zásadním zpochybněním jistoty, že tento systém přetrvá. Připomíná výrok exprezidenta Václava Havla o tom, že pochybovat o správnosti umístění amerického radaru v ČR znamená zpochybňovat polistopadový vývoj. Je to důležitý signál, protože pokud by neotřesitelnost dnešních pořádků byla zřejmá, nebylo by potřeba upozorňovat na nějaký hrozící obrácený samet. Nejde o to, že by někdo něco takového chystal, nebo snad chtěl opět obnovit vládu jedné státostrany. Spíše se v Nečasově projevu odráží strach z důsledků politiky škrtů a jakoby zmizela schopnost vnímat svět kolem sebe.

Velkou pochvalu složil premiér ProAltu. No řekněte, který předseda vlády se vymezuje proti občanské iniciativě, které dělá debaty, čas od času nějaký happening nebo demonstraci a spolupracuje s odbory? Jen ten, co se bojí a nedokáže pochopit, že čas jeho a jemu podobných se chýlí ke konci. A sociální demokraty je třeba strašit ultralevičáctvím, protože mnozí z těch politicky omezených na to budou slyšet a vyčítat těm druhým, proč že se to s těmi proalťáky baví.

Vyvrátit kritiku se Nečas snaží poukazem k ratingům a úrokům z dluhů. Argument je to logický právě proto, že vláda provádí politiku, kterou se snaží nevoleným ratingovým a jiným finančním institucím zalíbit. Pokud Nečas tvrdí, že takto nevypadá spálená země, tak je to sebeklam. Důsledky reforem jeho vlády začínají na občany ČR teprve dopadat. Tady se premiér opět odpoutal od reality a snažil se spolustraníky ujistit, že přeci „máme pravdu“.

Nejsilnější strana vládní koalice tak představila svou ideovou prázdnotu a slabost. Její předseda si není jistý ani sám sebou, ani politikou své vlády, ani celým systémem, ve kterém funguje. Tato vláda je i při relativním dostatku poslaneckých hlasů slabá. Stačí jí dát ránu z milosti.

Po úspěšné demonstraci 21. dubna se mnoho lidí ptalo: Jaké budou další kroky? Kdy bude stávka? Co blokády? V pátek budeme po jednání koordinační skupiny platformy Stop vládě vědět více. Důležité je ale to, že se v odborech něco zlomilo. Všeobecná masová stávka už není jen tématem teoretických debat několika radikálů, ale reálnou politickou volbou. Pokud se bude dále rozvíjet spojenectví iniciativ a odborů, můžeme se takové stávky dočkat už brzy.