A tenhle znáte? Muž padá z jedenáctého patra a v desátém si říká: „Tyjo, dobrý. Pěkně to sviští.“ V devátém: „Paráda!“ No a v prvním mu hlavou proběhne: „Wow, boží, takhle rychle jsem ještě nikdy neletěl!“ Anebo jiný. Sedí takhle žába v hrnci s vodou, pod nímž hoří plamen. „Hmm, teplíčko!“ A po pár minutách: „Žjóva, i bubliny!“

Mluvit o pozitivním myšlení, je dneska moderní a myslet pozitivně platí za správnou životní strategii. Takový je alespoň můj dojem. Pozitivita a dobrá nálada vzdor negativním faktům funguje jako svého druhu vstupenka do světa úspěšných. Pochopitelně, protože kdo by chtěl pracovat s morousem?

Domnívám se však, že pozitivní myšlení může být nebezpečné. Ve své extrémní a nekritické poloze totiž zaslepuje a znemožňuje přesné pojmenování věcí.

↗

Řítíme se k zemi, ale je to fakt kruto-přísnej polet! Ilustrace dws4.me

Pouštět se ve veřejném prostoru do polemiky je výzva, která se člověku nemůže téměř nikdy vyplatit. Navíc, když chcete polemizovat s člověkem, kterého si vážíte a který býval sedm let vaším blízkým kolegou. Navíc, když při tom hodláte polemizovat rovněž s tak váženým časopisem, jako je Respekt, o jehož vztahu s Deníkem Referendum kolují hotové legendy. Prekérní situace. Přesto tu potřebu mám.

Předem zdůrazňuji, že to, co se zde chystám psát, není obsahová analýza týdeníku Respekt. Jsou to pouze dojmy jeho čtenářky. Respekt jsem četla několik let velmi pečlivě a pozorně, nyní jej — s tím, jak roste počet médií, která se snažím sledovat — trochu zanedbávám. Už před delším časem jsem si ale všimla jevu, který jsem si sama pro sebe pojmenovala jako „periodickou dávku pozitivních informací“.

Aneb nikdy není tak špatně, abychom mohli napsat, že je špatně. Doba je těžká, lidé propadají chmurám, chmury berou lidem naději a beznaděj není řešení. Proto jim naservírujeme nějaká ta těšítka.

Důvody k panice? Prostě zavřeme oči