Odebírání dětí v Norsku se v poslední době stalo propíraným tématem, a to především díky případu paní Evy Michalákové. Pro začátek bych rád zmínil, že zarážející je na celém případu už skutečnost, že pouhé udání z mateřské školy stačilo k tomu, aby děti byly rodičům odebrány.

Ačkoliv se obvinění ukázalo jako nepodložené, děti zůstávají i nadále v péči pěstounských rodin. Nad chováním norských úřadů tak zůstává rozum stát, ale rozeberme si celou kauzu detailněji. Matka bojuje s norskými úřady už více než tři roky. Celý případ je navíc velmi spletitý, a zaslouží si proto podrobnější rozbor.

Bránit vlastní děti: zakazuje se

Nejprve k okolnostem udání, které byly opravdu prazvláštní: Synové Denis a David navštěvovali školku v jedné zapadlé oblasti. Školka se zjevně o děti příliš nestarala, což bylo předmětem stížností matky. Nejspíše proto, že matka se pro školku stala kvůli svým (nutno říci, že patrně oprávněným) stížnostem nepohodlnou osobou, octla se v roli oběti nesmyslného udání.

Zastavme se ale na chvíli u toho, co se ve školce dělo. Školka vůbec nebrala ohledy na zdravotní problémy staršího Denise a mladší David byl zjevně šikanovaný, protože mu opakovaně někdo rozbíjel brýle. Dětem se navíc často ztrácelo značkové oblečení a matka si pochopitelně na takové jednání stěžovala, což nejenže nepomohlo, ale jednoho dne přišlo ze školky udání.