V Norsku se po čtyřech letech znovu oživuje debata nad žádoucím přístupem k prostituci. Vyplývá to z řady článků, které zveřejnila tamní média v minulých týdnech. Předchozí debata z let 2004 až 2008 vedla k přijetí zákona, jež začal s účinností od 1. ledna 2009 kriminalizovat nikoliv nabídku, ale poptávku — tedy zákazníky prostitutek. Dnes přitom vychází najevo, že prostituce nejen nevymizela, ale že získala organizovanější, kriminálním skupinami kontrolovanou podobu.

„Kriminalizace měla demonstrovat, že prostituce není v Norsku vítaná. Její nejvážnější a nejnebezpečnější projevy ale nezmizely, spíše naopak, “ cituje deník Stavanger Aftenblad Guri Tyldumovou, jež téma zpracovává pro nadaci Fato.

„Dívky jsou nyní nuceny pracovat v ilegalitě. Jsou tak vystaveny nátlaku police (i když samotné poskytování sexu za úplatu trestné není), pasáků a různých kuplířských skupin. Právě ty jim dnes vnucují zázemí, pomoc a ochranu více než kdy dříve,“ vybírá Tyldumová ze svojí poslední analýzy.

Předmětem kritiky je přitom i dopad zákona na vlastní četnost prostituce.

Podle policejních statistik se počet přistižených zákazníků stále snižuje — v letech 2010 a 2011 například klesl o 20 procent. Norské centrum pro pomoc prostitutkám Pro Senteret, které eviduje i jejich počet, však nabízí jiný pohled. Krátce po vstupu zákona v platnost došlo skutečně k reálnému poklesu, a to o 30 procent; v roce 2010 však začalo prostitutek znovu přibývat.

Výroční zpráva Pro Santeretu z roku 2011 konstatuje opět 30procentní vzrůst. Počet prostitutek na území hlavního města Osla se přitom zvýšil o více než polovinu.

„Od roku 2009 se sice dostáváme do kontaktu s méně prostitutkami než dříve, ale nárůst prostituce v letech 2010 a 2011 je evidentní. Je tak dnes možné říci, že zákaz nepřinesl kýžený účinek,“ uvádí Bjørg Norliová v tiskovém vyjádření Pro Senteretu.

Další faktory

Dle dalších výroků Norliové, která se tématem zabývá 12 let, ale nestojí za současným nárůstem prostituce pouze zmiňovaný zákon. Svou roli sehrávají i vnější faktory: přistěhovalecká politika a hospodářská krize.

Migrantky ze třetího světa jsou prý nezřídka svedeny různými kriminálními organizacemi, které jim zaplatí cestu do země a vyřídí potřebné dokumenty, případně zajistí ilegální přepravu. Dívky pak obnos splácejí právě prostitucí. Krize zas do Norska přivádí migrantky z jihovýchodní Evropy, pro něž je placený sex často nejsnazší cestou k obživě v cizí — poměrně drahé — zemi.

Podle přehledu, který si nechal zpracovat deník Aftenposten v červnu, tvoří polovinu současných prostitutek v zemi Norky. Další nejvíce zastoupenou skupinou jsou migranty původem z Nigérie (cca jedna čtvrtina). Po nich následují Bulharky, Rumunky a Thajky.

O mužské prostituci zdroje ani citované znalkyně nemluví.

A jinde ve světě?

Zákon účinný od ledna 2009 umožňuje trestat dopadeného zájemce o placený sex pokutou nebo až jednoročním vězením. Je-li prostitutka nezletilá, hrozí jejímu zákazníkovi i tříletý trest. Podobný přístup — tj. kriminalizaci poptávky — praktikuje též Švédsko nebo Island. Tamní zákony jsou ale mírnější.

Mimo zmiňované země je prostituce kriminalizována také ve většině států USA, Asie a Afriky, v postsovětských republikách a státech bývalé Jugoslávie. V těchto zemích jsou ovšem trestány buďto samotné prostitutky, nebo jak prostitutky, tak i zákazníci.

Ve zbytku světa se v zásadě mísí dva další přístupy: oficiální legalizace prostituce doplněná o regulaci jejího provozování (Německo, Nizozemí, Řecko, část Latinské Ameriky) a ne-kriminalizace prostituce, ale postihování kuplířství, veřejného nabízení těla, obchodu s bílým masem a dalších souvisejících jevů (Velká Británie, Francie, Dánsko, Indie, Česká republika, zbytek Ameriky).