Jak se zachází s ženami
Alena ZemančíkováKauza Barták je špičkou ledovce. Odráží společenskou atmosféru, jejíž součástí je pohrdání ženami, využívání sexuálních motivů v reklamě, komerční podpora obrazu silného, všemocného muže a krásné ženy, toužící jenom po obdivu a mužském uznání.
Na začátku prázdnin jsem byla na Spiši s naší Terezkou (12 let) a Viktorem (7 let). Cestujeme spolu zásadně veřejnými dopravními prostředky (ježdění autem si užijí dost s rodiči) a různé služby si zařizujeme už na místě. Málo své vnuky užiju a tak si říkám, že když už mají tak velice zaměstnanou babičku, ať alespoň mají užitek z mojí dobrodružné povahy a učí se cestovat na vlastní pěst. Jistě i pro mě by bylo pohodlnější najmout si něco někde přes cestovku, ale schválně to nedělám.
Na Slovensku jsem byla hned první den po příjezdu ráno do Spišské Nové Vsi otřesena chováním taxikáře na liduprázdném náměstí. Když jsem uvedla, co jsem věděla o místě našeho ubytování, řekl prostě, že nic takového tam není. Ale ta chata je pod sjezdovkou, takže nějaký orientační bod se přece dá zachytit? — namítla jsem. Taxikář na to neřekl nic, nastartoval a odjel. Viděl, že tam stojím se zavazadly a dvěma dětmi, byla neděle ráno a autobusy nejezdily, mohl někomu zavolat, pokud sám nevěděl, ale ujel. Podobnou příhodu jsme měli během týdne ještě několikrát — řidič autobusu nám neodpověděl na otázku, řezník na moje dotazy na druhy a kvalitu slaniny neodpovídal, chlap, kosící a obracející trávu při naší každodenní cestě k autobusu a do obchodu nejen že nikdy nepozdravil, ale na pozdrav ani neodpověděl. Nikdy, a nebyl hluchý, jednou jsem ho slyšela mluvit se sousedem. Dodatečně jsem si uvědomila, že ani průvodčí v lehátkovém vlaku nebyl zrovna příjemný.
Byla jsem tím překvapená, moji slovenští kolegové se chovají jinak, někdy na můj vkus až přehnaně dvorně. Nedovedla jsem odlišit, jestli je příčinou toho hulvátství to, že jsem Češka, nebo to, že jsem žena. Zajímavé ovšem je, že nakonec nám vždycky poradila starší žena, krásně se chovaly dámy v muzeu i postarší cikánka na autobusovém nádraží, skvělá byla průvodkyně na Spišském hradě i prodavačka v krámku, kam jsme chodili nakupovat. Když autobusák na můj dotaz mlčel, spontánně odpověděla paní středního věku mezi cestujícími. Těm nevadilo, že mluvím česky — viděly prostě ženu s dvěma dětmi, která není zdejší. Takže v té češtině to asi nebylo.
Postavení žen v islámském světě je pro nás sice celkově naprosto nepřijatelné, ale slyšela jsem, že v tamějších poměrech společenský statut ženy prudce stoupne po padesátém roce věku. To je docela zajímavé. U nás tomu bývá spíš naopak.
S čím jsem se v této pozoruhodné zemi naopak setkal, byla větší galantnost mužů k ženám a také např. fakt, že polští muži voní, zatímco ti čeští zhusta páchnou potem. Zmiňuji tuhle marginalitu proto, že na tohle existují v Polsku různé vtipy a průpovídky - čeští muži neplatí moc za čistotné. (Jde samozřejmě o unáhlenou generalizaci, ale o to teď nejde.) Také jsem se setkal s tím, jak v Polsku slaví MDŽ: zcela vážně, bez ideologického tlachání, které je tolik příznačné pro česká média, zejména trapnou neobolševickou MF Dnes. Ulice jsou plné žen, které nesou kytky, jež dostaly - anebo zase mužů, kteří kytky koupili a teprve je nesou - domů nebo i na pracoviště (tento projev galantnosti se za sexuální obtěžování nepovažuje).
Mám dojem - a neumím ho teď podložit statistikou -, že žena má v Polskou relativně větší slovo i v politice: v čele Varšavy stojí žena. Kdy bude mít Praha svou primátorku?
Nechci v tomto ohledu polskou společnost idealizovat, ovšem asi v málokteré společnosti je žena vystavena tak brutální diskriminaci, občas přímo zesměšňování (ikonzervativní kritika koncepce rovných příležitostí či feminismu apod.) jako ve společnosti naší. Možná snad ještě na Slovensku, soudě podle článku paní Zemančíkové - i když jednání taxikáře by mohlo mít skutečně rovněž/spíše antičeský podtext, se kterým se na Slovensku může člověk setkat bohužel častěji, než by snad očekával.
ČR se ráda chlubí různými ekonomickými ukazateli, jistě v tomhle předstihujeme Maďarsko i Polsko. Ale pokud jde o rovné příležitosti a postavení žen ve společnosti, stojí ČR hluboko, hluboko pod průměrem. A pro mě je tento ukazatel mnohem důležitější než fetišizovaný HDP. Ukazuje na kvalitu společnosti a "žitelnost" v ní.