Zdá se, že Miloš Zeman tolik usiluje o přízeň putinovců a čínských komunistů, že kvůli tomu neváhá urážet lidi, kteří se nás zastali v dobách nejtěžších. Asi to neměl v úmyslu, ale část jeho prohlášení v dnes již celosvětově známých Hovorech z Lán z 2. listopadu se dotkla jak synů Natálie Gorbaněvské, tak jednoho z ruských disidentů Viktora Fajnberga.

Vadí jim především to, jakým způsobem Zeman hovořil o ruských politických vězních. Viktor Fajnberg se pak vedle dalšího ohradil i proti tvrzení prezidenta Zemana, který o něm prohlásil, že trpí obsesí, neboť ztotožňuje dnešní Rusko se Sovětským svazem.

(Gorbaněvští i Fajnberg to uvádějí ve svých otevřených dopisech, které byly jednak zveřejněny v jednom z českých médiích, jednak putují i po internetu. Oba texty uvádím pod článkem v nezkráceném znění.)

Paní Gorbaněvská a pan Fajnberg jsou dva ze skupinky statečných Rusů, kteří v srpnu 1968 na Rudém náměstí v Moskvě protestovali proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy (o které pochopitelně rozhodovalo vedení sovětských komunistů). A tuto troufalost také tvrdě zaplatili.

Pocity smutku

Josif a Jaroslav Gorbaněvští ve svém vyjádření napsali, že kontext, v němž prezident Zeman zmiňuje jejich matku Natálii Gorbaněvskou, nevyvolává nic jiného než pocity smutku.

„Jsme zarmouceni, že jméno naší zesnulé matky je součástí takové vulgární polemiky. Neméně smutné pocity vyvolává rovněž fakt, že pan Zeman posuzuje, kdo byl více a kdo méně výrazným účastníkem demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968, aniž by znal (dobře či jen vzdáleně) všechny demonstranty.“

Bratři k tomu dodávají: „Pokud pan prezident vyznamenává Natálii Gorbaněvskou in memoriam (když k tomu ona už nemůže nic říct), mohl by zároveň ukázat, že není jen nástrojem vděčnosti českého národa, ale také že osobně pociťuje k této události jakýsi bezprostřední vztah. V takovém případě by výzva k osvobození ruských politických vězňů byla logickým důsledkem tohoto vyznamenání.“

Zeman přiděluje diagnózy

Zeman o Viktorovi Fajnbergovi mimo jiné řekl, že trpí jistou obsesí.

„Je až k slzám dojemné, jak se (Zeman) shoduje s diagnózou psychiatrů KGB z Institutu Serbského, kteří mi zjistili ,schizofrenii s paranoidním syndromem, projevující se odlišností politických názorů‛. Daná diagnóza vědecky zdůvodnila mou účast na demonstraci na Rudém náměstí dne 25. srpna 1968 proti invazi armády Sovětského svazu a jeho tehdejších satelitů do Československa.

Takovou odvahu ze strany prezidenta České republiky je třeba ocenit, neboť k ničemu podobnému by se neodhodlal žádný z politických činitelů demokratických zemí. Podle pana Zemana je moje patologická posedlost prokázána ,tím, že explicitně ztotožňuje Rusko Vladimíra Putina se Sovětským svazem Leonida Brežněva‛. Údajně jsem dal ,mezi tyto dva režimy rovnítko‛.“

Fajnberg to dále popírá: „Neztotožňuji totalitní režim Brežněvovy epochy s autoritářským postsovětským putinovským Ruskem. Pouze zdůrazňuji jejich vzájemnou osudovou a dědičnou podobnost: Krutost, zákeřnost, pokrytectví. ,Vášnivá‛ agresivita a touha ovládat cizí země. Bez vnějšího nepřítele a tendencí k rozšiřování není možné vystavět pyramidu národní jednoty, ozdobenou zbožštěným vůdcem.“

Rozdíly tu podle Fajnberga jsou: „Místo totalitního ,socialismu‛ primitivní kapitalismus, přeměněný na mafiánské soužití hrabivých, ale ochočených oligarchů a všudypřítomné ambiciózní tajné služby. Takový režim nemůže existovat bez korupce a dovedně cílených represí. Ano, rozdíly tu jsou. Namísto rozsáhlého gulagu ,drobné´

nájemné vraždy oponentů a hromadné, genocidní ,trestání‛ neposlušných národů.“

Putinova agrese

Fajnberg se také zastává skupiny Pussy Riot, kterou Zeman ošklivě napadl. A pro nás není od věci, že tento statečný zastánce lidských práv nazývá otevřeně Putinovo počínání v Čečensku i na Ukrajině agresí:

„Díky skandálním výrokům se pan Zeman stal oblíbencem asi nejvýraznějších zástupců těch ,90 % Rusů‛, kteří, dle jeho údajů, podporují Putinovu agresi. Ruské sociální sítě se zaskvěly komentáři: ,Drahý Miloši... ‛, ,Rozdrť tu havěť! ‛, ,Statečný! Statečný!‛ ,USA mu nikdy neodpustí!‛ Může tohle být pro pana prezidenta morálním odškodněním? Nevím. Proti gustu žádný dišputát.“

Až bude Zeman, případně další politici, příště pokřikovat cosi o tom, že kšeft je důležitější než jakási lidská práva, vzpomeňme i na to, jakým způsobem přistupoval k realizaci této své myšlenky. A s jakou samolibostí se při té příležitosti pouštěl do lidí, kteří se zastávali lidských práv československých občanů i za cenu ztráty vlastní svobody.

DOPIS JOSIFA A JAROSLAVA GORBANĚVSKÝCH

Kontext, v němž prezident Zeman zmiňuje Natálii Gorbaněvskou, nevyvolává nic jiného než pocity smutku. Jsme zarmouceni, že jméno naší zesnulé matky je součástí takové vulgární polemiky.

Neméně smutné pocity vyvolává rovněž fakt, že pan Zeman posuzuje, kdo byl více a kdo méně výrazným účastníkem demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968, aniž by znal (dobře či jen vzdáleně) všechny demonstranty.

Vraťme se k naší výzvě týkající se ruských politických vězňů:

Připomínáme hlavní myšlenku našeho dopisu: pokud pan prezident vyznamenává Natálii Gorbaněvskou in memoriam (když k tomu ona už nemůže nic říct), mohl by zároveň ukázat, že není jen nástrojem vděčnosti českého národa, ale také že osobně pociťuje k této události jakýsi bezprostřední vztah. V takovém případě by výzva k osvobození ruských politických vězňů byla logickým důsledkem tohoto vyznamenání.

Politických vězňů jsou v současném Rusku desítky. Bude-li pan Zeman chtít, může se lehce seznámit s jejich jmény a podrobnostmi o jejich soudních případech, když se obrátí například k ruské společnosti Memorial nebo k Amnesty International.

Ve světle výše uvedeného by tak prezident České republiky mohl dokázat, že s vyznamenáním Natálie Gorbaněvské podpořil zároveň principy svobody a odpovědnosti. Stačí pouze vyzvat ruskou vládu, aby propustila ruské politické vězně, aniž by k tomu musel čekat na nějaké zvláštní okolnosti.

P.S.: Když se jeden z vnuků Natálie Gorbaněvské, sedmnáctiletý Pierre, dozvěděl o výrocích Miloše Zemana, řekl: „Vždyť je to starý člověk. A ke smrti už nemá daleko. Je mně ho líto…“

VIKTOR FAJNBERG: DOPIS PŘÁTELŮM

Bojte se Danajů, přinášejících dary. Homér

Ó, střež se vlídných Danajů! Jevgenij Jevtušenko

On přece neřekne: „Já jsem Danaj. Mé dary nepřijímej!“

L. Temin

„Vždyť jestli Rusko volá své mrtvé, tak to je neštěstí!“

Alexandr Galič

Dne 8. září 2014, při setkání se syny a přáteli Natálie Gorbaněvské u jejího hrobu na hřbitově Père-Lachaise, mi prezident České republiky řekl, že na lidech si nejvíce cení odvahy. Dle mého názoru to „explicitně“ dokázal, když předvedl nejen svou erudici v

oblasti politické psychiatrie, ale i svou náklonnost k ní. V rozhovoru pro Český rozhlas ze dne 2. listopadu mi pan Miloš Zeman veřejně vyjádřil soucit, neboť prý „trpím jistou obsesí“.

Je až k slzám dojemné, jak se shoduje s diagnózou psychiatrů KGB z Institutu Serbského, kteří mi zjistili „schizofrenii s paranoidním syndromem, projevující se odlišností politických názorů“. Daná diagnóza vědecky zdůvodnila mou účast na demonstraci na Rudém náměstí dne 25. srpna 1968 proti invazi armády Sovětského svazu a jeho tehdejších satelitů do Československa.

Takovou odvahu ze strany prezidenta České republiky je třeba ocenit, neboť k ničemu podobnému by se neodhodlal žádný z politických činitelů demokratických zemí. Podle pana Zemana je moje patologická posedlost prokázána tím, že „explicitně ztotožňuje Rusko Vladimíra Putina se Sovětským svazem Leonida Brežněva“. Údajně jsem dal „mezi tyto dva režimy rovnítko“. Ale vždyť „v Rusku přece jen existují politické strany, existují tam volby, existuje tam opoziční tisk“.

Ergo, „já to rovnítko škrtám, protože je to nesprávná analýza, daná možná pocitem ukřivděnosti nebo něčím jiným.“ Jelikož nedostatky Putinova režimu (a ani slunce přece není beze skvrn) si zaslouží jen určité „kritické výtky“.

Za Brežněva a Andropova byl cejch nebezpečného šílenství oblíbenou a téměř hlavní zbraní politické moci k potlačování lidsko-právních hnutí. „Nebezpeční“ seděli v „civilních“ psychiatrických léčebnách a „obzvláště nebezpeční“ ve „speciálních“, tedy v psychiatrických věznicích. Mezi nimi mj. Vladimír Bukovskij, generál Petr Grigorenko, Valerie Novodvorská, Natálie Gorbaněvská. Nataša seděla ze stejného důvodu jako já: za „Ruce pryč od Československa!“ I jí bylo ublíženo, i ona trpěla „obsesí“ solidarity.

Z tohoto důvodu jsem cítil za svou povinnost reagovat na prohlášení prezidenta Zemana, který jí udělil nejvyšší řád České republiky. Natálie Gorbaněvská si zasloužila vyznamenání státu, který bránila, následkem čehož byla zavřena do psychiatrického vězení a vystavena propracovanému mučení neuroleptiky, které ničí lidský mozek.

Nataša přinesla na Rudé náměstí československou vlajku a heslo „Za vaši i naši svobodu“. A zůstala mu věrná celý život. Nyní ho moskevští demonstranti vyvěšují na náměstích hlavního města společně s ukrajinskou vlajkou.

Budeme-li se však řídit logikou starého pořekadla „přítel tvého přítele je i tvůj přítel“, vzniká tu riziko, že Nataša vejde do dějin jako blízká přítelkyně Sergeje Lavrova, Vladimíra Jakunina a skrz ně i samotného Putina. Jestliže pan Zeman vnutil Nataše své „přátelství“, pokusil se tím její živou a pro odpůrce svobody

nebezpečnou památku vlastně pohřbít. A také, jak říkal Solženicyn, „poopravit“ její biografii.

Nyní k jednotlivým bodům.

1) Já neztotožňuji totalitní režim Brežněvovy epochy s autoritářským postsovětským putinovským Ruskem. Pouze zdůrazňuji jejich vzájemnou osudovou a dědičnou podobnost. Krutost, zákeřnost, pokrytectví. „Vášnivá“ agresivita a touha ovládat cizí země. Bez vnějšího nepřítele a tendencí k rozšiřování není možné vystavět pyramidu národní jednoty, ozdobenou zbožštěným vůdcem.

Rozdíly tu jsou. Místo totalitního „socialismu“ primitivní kapitalismus, přeměněný na mafiánské soužití hrabivých, ale ochočených oligarchů a všudypřítomné ambiciózní tajné služby. Takový režim nemůže existovat bez korupce a dovedně cílených represí. Ano, rozdíly tu jsou. Namísto rozsáhlého gulagu „drobné“ nájemné vraždy oponentů a hromadné, genocidní „trestání“ neposlušných národů.

Prezident Václav Havel nazval krvavá jatka v Čečensku „válkou, která má povahu genocidy“. Koneckonců „amatérské“ teroristické útoky, letecká neštěstí, sestřelování civilních letadel jsou připisovány kavkazským „teroristům“, ukrajinské armádě či rozmarům přírody. S neviditelným podpisem podplukovníka KGB a jeho oddílu.

Sdělovací prostředky a volební systém jsou nyní kontrolovány pružnějším a složitějším způsobem než za totality. Nyní, v souvislosti s pomalým, ale krvavým dobýváním Ukrajiny se zbylá „okna svobody“ zavírají jedno za druhým.

2) Nečekané prohlášení prezidenta České republiky o tom, že rád vyhoví výzvě Jaroslava Gorbaněvského a postará se o propuštění politických vězňů v Rusku, lze jen přivítat. Ale nedávné výroky pana Zemana, že na Ukrajině nejsou přítomna ruská vojska, a to na základě informací od Sergeje Lavrova („přátelům je třeba věřit“), vyvolává vážné pochybnosti o jeho upřímnosti.

Pan Zeman nazval ženy z Pussy Riot pornografickou a chuligánskou skupinkou a obvinil je ze znesvěcení křesťanských svatyní. Ve skutečnosti byly tyto mladé ženy odsouzeny za to, že svým vlastním způsobem, formou happeningu, vystoupily proti pokrytectví „nejkřesťanštějšího“ prezidenta a jemu sloužících činitelů ruské pravoslavné církve, která je od stalinských dob využívána k vymývání mozků doma i v zahraničí.

V současné době se zase aktivně podílí na „připojování“ slovanských národů k věhlasnému „Ruskému světu“. Krycí jména posledních ruských patriarchů už byla dávno zveřejněna v evropských médiích.

Mladé ženy si svůj trest odpykaly se vším všudy. Naše generace ví, co to znamená. Po osvobození začaly bojovat, seč jim síly stačily, za práva vězňů, jejichž životní podmínky jsou často horší než za dob Sovětského svazu. Každopádně jejich srovnání s Nejsvětějším patriarchou, který žehnal raketám a bombám během ostudných „čečenských“ válek, zdaleka nevyznívá v jeho prospěch.

3) Postoj pana Zemana k pornografii sdílím. Etymologicky a často i prakticky je asociována s prostitucí. („Porné“ v řečtině znamená „prostitutka“.) Ale v případě, že hospodářsky a sociálně proniká do politiky až na vládní úroveň, stává se pro lidstvo nesmírně nebezpečnou. Zvláště v těchto dnech, kdy Putinově buranskému iredentismu čelí zbabělý, „mnichovský“ západ.

4) Díky skandálním výrokům se pan Zeman stal oblíbencem asi nejvýraznějších zástupců těch „90 % Rusů“, kteří, dle jeho údajů, podporují Putinovu agresi. Ruské sociální sítě se zaskvěly komentáři: „Drahý Miloši...“, „Rozdrť tu havěť!“, „Statečný!“ „Statečný!“ „USA mu nikdy neodpustí!“ Může tohle být pro pana prezidenta morálním odškodněním? Nevím. Proti

gustu žádný dišputát.

Každopádně to nemá žádný vztah k básnířce a bojovnici Natálii Gorbaněvské, jejímu duchovnímu a intelektuálnímu odkazu.

Viktor Fajnberg — Paříž, 8. listopadu 2014