V neděli 26. října Francii otřásla zpráva o smrti mladého botanika Rémiho Fraisse. Fraisse se v noci ze soboty na neděli účastnil pokusu o proniknutí na staveniště nové přehrady v močálové oblasti Testet (department Tarn), kde byl zřejmě zasažen granátem hozeným některým z přítomných policistů. Po smrti mladíka se vláda a vedení departmentu rozhodlo stavbu sporného díla pozastavit.

Střet o veřejný zájem

Smrt mladého demonstranta přitáhla mediální pozornost na několik let trvající konflikt mezi ekologickými sdruženími a místní samosprávou ohledně stavby přehrady, jež by zatopila jednu z nejcennějších močálových oblastí ve Francii.

Odpůrci stavby argumentují, že močály v Testetu mají důležitou ekoregulační funkci, vytváří jedinečný habitat a nachází se v něm celá řada chráněných druhů zvířat a květin. Současně poukazují na celou řadu střetů zájmů mezi projektantem a stavitelem stavby. Dle zastánců, tvořených především radními z řad socialistů a gaullistů, je přehrada nutná pro místní zemědělství, které je občas sužované nedostatkem vody v letních měsících. I proto projekt nedávno podpořili v radě departementu Tarn většinou čtyřiceti tří ze čtyřiceti šesti hlasů.

Situaci se snažila prozkoumat nedávno vydaná zpráva ministerstva životního prostředí. Dle autorů zprávy je celé dílo naddimenzované, a existuje riziko, že bude i zbytečné, protože místní extenzivní zemědělství se od roku 1989, kdy vznikly první plány na stavbu přehrady, přeorientovalo z kukuřice na obilniny potřebující méně vody. Dle zprávy by navíc dílo s odhadovanou cenou kolem osmi milionů eur sloužilo jen třiceti malým a středním zemědělcům, zatímco odhady aktivistů mluví o devatenácti zemědělcích a odhady úřadu départementu o osmdesáti jedna.

I přes tyto výhrady, pochybnosti a negativní postoj vládní instituce Výboru pro ochranu přírody se však krajští politici, s podporou ministrů životního prostředí, rozhodli pokračovat dále. Část oblasti, kde má vzniknout nová přehrada, tak zabralo staveniště, zatímco na dalších pozemcích vytvořili ekologičtí aktivisté svou Zone à defendre (Zóna k obraně). V minulých týdnech tak nebyly ojedinělé potyčky s místním oddílem gendermérie, během kterých došlo k několika vážnějším zraněním.

V sobotu se v ZAD konal den akcí, během kterého byly pořádány workshopy a koncerty, a mobilizaci navštívili i europoslanci José Bové (Zelení) a Jean-Luc Melénchon (GUE/NGL). Násilí mezi policisty a demonstranty nabralo na obrátkách až v nočních hodinách, a nejtěžší bitka propukla ve dvě hodiny v noci, kdy se zhruba stovka demonstrantů snažila proniknout do staveniště chráněné géndarmerií.

Očití svědci mluví o neobvykle masivním použití ohlušujících a plynových granátů: dle pitvy zásah jednoho z granátů způsobil smrt Rémiho Fraisse. Policie nejdřív přišla s verzí, dle které na policii zaútočil oddíl anarchistů, který měl prý na policisty házet molotovy. Na podporu verze bojechtivé náplavy házející zápalné láhve však dosud nebyl předložen jediný důkaz. Bližší okolnosti smrti mladého demonstranta by však mělo objasnit vyšetřování „neznámé osoby, jež způsobila neúmyslné zabití při výkonu služby” zahájené prokuraturou v Toulouse.

Infrastrukturální populismus a výjimečný stav

Události kolem budování přehrady v Testetu by bez sobotní tragédie pravděpodobně nikdy nepřekročily rámec místních zpráv. Často se ovšem stává, že marginální případy jsou symptomatické pro obecnější společenské trendy.

Je legitimní zpochybňovat smysl kolektivní akce, do které se Rémi Fraisse zapojil, a která je často špatně snášená i samotnými účastníky hnutí, kteří považují pokusy o narušení „off limits zóny” a následné bitky s policisty za porušení způsobu mobilizace, na kterém bylo dosaženo konsenzu. Tyto střety však nejsou vedeny fantomatickými „anarchisty” či „salónními levičáky z velkých měst”, ale částí hnutí či místních lidí, kteří jsou frustrováni z netečnosti veřejných institucí vůči argumentům sociálních hnutí.

Ve Francii, ale i v mnoha dalších evropských zemích jsou jasné snahy, aby se o plánování a stavbě infrastruktur rozhodovalo v režimu výjimečného stavu bez nepohodlné účasti občanů a organizovaných iniciativ. Pod rouškou nezbytnosti, rychlosti rozhodování, čerpání evropských fondů či domnělých vyšších kolektivních zájmů se schovává snaha marginalizovat ty nesouhlasné hlasy, které se nespokojí jen s navýšením kompenzací, ale chtějí zahájit debatu o smyslu a eventuálně parametrech projednávané stavby.

Pro příklady tohoto trendu není nutné chodit do zahraničí, jak ukazuje novela stavebního zákona, jež má zamezit připomínkování aktivistů a sdružení v průběhu stavebního řízení, či celá peripetie okolo referenda o přesunu hlavního nádraží v Brně.