První světovou válku zahájil telegram. Zaslal ho rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Berchtold královskému ministerstvu zahraničí v Bělehradě, případně v Kragujevaci. Sdělil v něm, že královská vláda neodpověděla uspokojujícím způsobem na nótu z 23. července 1914, a tak se Vídeň cítí povinována chránit svá práva a zájmy a použít k tomu vojenskou sílu. Mimo jiné prý beztak srbské oddíly na vojsko Rakouska-Uherska už útočí.

Telegram byl napsaný ve francouzštině. Odeslán byl v otevřené řeči a do Bělehradu byl adresován prostřednictvím Bukurešti. Vídeň už totiž se Srbskem dříve přerušila diplomatické styky.

Ona nóta alias ultimátum, na které Srbsko neodpovědělo uspokojujícím způsobem, byla jedním z kroků politiky, kterou si Vídeň mladou monarchii snažila udržet v podřízeném postavení. Vídeň po Bělehradu požadovala rozpustit některé organizace, propustit ze státní služby lidi, jejichž seznam později dodá a jiné uvěznit nebo odstranit ze školních osnov všechny negativní zmínky o Rakousko-Uhersku. 

Ústup srbské armády a národa přes albánské hory na pobřeží Jaderského moře v zimě 1915—1916 se v Srbsku stal základem moderního hrdinského vyprávění. Foto Wikimedia commons

Srbsko nakonec i po konzultacích se spojenci od Černé Hory přes Londýn a Paříž po Rusko přijalo všechny body ultimáta s výjimkou přítomnosti rakousko-uherských vyšetřovacích orgánů na svém území.

Bezprostředně šlo sice o reakci na atentát, kterému v Sarajevu podlehl se svou ženou následník rakouského trůnu František Ferdinand d’Este. Snaha Srbska o emancipaci ale Vídeň provokovala již dlouho předtím. A tak odmítnutí jednoho z deseti bodů ultimáta vzala za dostatečnou záminku k válce.