Komunální volby přinesly celou řadu překvapení, často příjemných pro občanskou společnost a zpravidla o to nepříjemnějších pro její dlouholeté nepřátele na radnicích po celé republice. Počáteční nadšení začne opadat, mladí aktivisté se začnou usazovat v každodennosti reálné komunální politiky a země bude s napětím sledovat, jestli „bude líp“, jestli byl establishment léta kibicován oprávněně.

Ještě jeden duch kromě ducha aktivismu a občanské obrody obcházel před volbami několik týdnů naši malou zemi: poctivý duch starého dobrého fašismu.

Úklid

Klíčovým tématem komunální voleb se stal „úklid“ v nejširším smyslu toho slova. A mluvit o úklidu politicky není totéž, co mluvit o úklidu v pokoji. Z historických zkušeností je evidentní, že to slovo neznamená ani tak úklid nečistot a odpadků, jako spíš očištění samotné symbolické reality spořádaných měšťáků.

Pokud učiníme předmětem politického dialogu samotné očišťování symbolické reality, dostaneme se na tenký led. Symbolický obraz světa je totiž tvořen především druhými lidmi. Pokud nám ten náš svět připadá nějakým způsobem kontaminovaný, pak to znamená, že se v něm vyskytují nežádoucí druzí.

Zatímco v tradičních těžebních regionech (na severu Čech či na Ostravsku) zůstali hlavními „znečišťovateli“ veřejného prostoru Romové (umně skrytí za všemožné eufemismy a zapuštění v pořádkumilovných volebních sloganech), v Praze pak předvolební univerzum ovládla útočná formace „živlů“ (jak je ve své kampani nazýval sociální demokrat Jiří Bodenlos) ve složení „narkoman, prostitutka, bezdomovec“.