Není to tak často, možná jednou do roka, co mi do rukou padne „prémiový titul o módě a životním stylu“, ale když už se tak stane, nelistuji jím zcela bez zájmu. Existence esejí o řasenkách mě nepopouzí, a to ani v případě, že se jedná o typ, k němuž náleží inzerát na protější straně.

A byl tam taky text o krémech, rtěnkách a rozhovor s herečkou. Ale o to nic, to nevadí, vymýšlet každý měsíc obsah čísla s jemnými variacemi na pět témat, to je práce, na kterou bych nestačila. Vážně, zkoušela jsem to, psala jsem kdysi na zkoušku text o životním údělu milenek, ale milá paní šéfredaktorka jiného časopisu mi to dvakrát vrátila, protože to bylo fakt blbý.

Mnohem zajímavější mi ale tentokrát přišel způsob, jakým se tyto pokrokové nástroje prohlubování ženského sebevědomí vyrovnávají s novými výzvami, které je nám třeba překonat, a to zejména na podpatcích či v jiné vhodné sezónní obuvi.

Nahlížím proto do editorialu, který v ženském časopise slouží zejména k tomu, aby čtenářce připomněl, v jakém ročním období se zrovna nachází, uvědomil ji o souvisejícím artiklu, jejž je třeba nakoupit, a zopakoval obsah podrobně vypsaný na další straně. A ano — otřel se lehce motivačním způsobem o nějaké ty ženské otázky.