Psychiatři nevěnují svým pacientům deset minut, jak se říká, proto, že by byli špatní. Ale protože dostanou zaplaceno od pojišťovny na jednoho pacienta třeba jen 2,5 hodiny za rok. Druhým důvodem je také to, že často v regionech je na malé okresní město třeba jen jeden nebo dva psychiatři. Nové smlouvy pojišťovny neuzavírají. Ne každý pacient třeba trpící schizofrenií má možnost jet do Brna nebo do Prahy vybrat si psychiatra a zaplatit ho cash... Tržní princip v domácí ambulantní psychiatrii zkrátka nefunguje.

Nesmíme zapomenout, že psychiatrické nemocnice (dříve léčebny) v systému jsou původně právě proto, aby zajišťovali následnou péči. Místo toho dělají obojí, suplují akutní péči, na kterou jsou lépe vybaveny a na rozdíl od klinik dostávají méně peněz, i péči následnou, které by v dnešní době slušela také větší transformace do ambulantních forem. Samotné přetížené ambulance toto v dnešních podmínkách plně nezvládnou.

Postoj Miloše Zemana ("Kdyby mi někdo zabil Katku, zaškrtil bych ho vlastníma rukama...") příliš nevypovídá o státnické střízlivosti. Naopak se některými (spíše jinými) svými výroky podobá klackovitosti pacientů s hebefrenní schizofrenií, ti za to ovšem nemohou.

Autor používá často pojem "schizofrenik", který je často kritizován jako příliš nálepkující. To i já, konzervativní nealternativec - zdravotník používám zásadně "člověk (nebo pacient) trpící schizofrenií (jednou z forem schizofrenie)".