Jak se má proměnit péče o schizofreniky?
Petr SalamonSystémová řešení v péči o schizofreniky jsou možná, chybí ale odvaha vydat se novou cestou. Různé návrhy, co dělat, přitom existují, zatím však k jejich aplikaci nebyla dostatečná vůle.
S lítostí nad zmařeným životem vnímám aktuální zprávu o oběti agresivní schizofreničky. Zároveň mne ale znepokojují nenávistné komentáře na adresu duševně nemocných. Duševní nemoc si člověk nevybírá a velká část schizofreniků žije běžným životem a mnozí i normálně pracují, a do svého šíleného stavu se propadnou jen občas na pár týdnů.
Téma nebezpečných schizofreniků je mediálně lákavé, proto například některé bulvární noviny používají dnes již neexistující medicínský termín psychopati, ale zdravotní stav jiných zločinců je jim lhostejný. Také je vhodné zmínit, že mnohem častěji se stává to, že duševně nemocný obrátí agresi proti sobě.
Nesmíme zapomenout, že psychiatrické nemocnice (dříve léčebny) v systému jsou původně právě proto, aby zajišťovali následnou péči. Místo toho dělají obojí, suplují akutní péči, na kterou jsou lépe vybaveny a na rozdíl od klinik dostávají méně peněz, i péči následnou, které by v dnešní době slušela také větší transformace do ambulantních forem. Samotné přetížené ambulance toto v dnešních podmínkách plně nezvládnou.
Postoj Miloše Zemana ("Kdyby mi někdo zabil Katku, zaškrtil bych ho vlastníma rukama...") příliš nevypovídá o státnické střízlivosti. Naopak se některými (spíše jinými) svými výroky podobá klackovitosti pacientů s hebefrenní schizofrenií, ti za to ovšem nemohou.
Autor používá často pojem "schizofrenik", který je často kritizován jako příliš nálepkující. To i já, konzervativní nealternativec - zdravotník používám zásadně "člověk (nebo pacient) trpící schizofrenií (jednou z forem schizofrenie)".