Každý politik i každý příznivec té či oné politické strany se považuje za individualitu. Přesto všichni v různé míře podléháme skupinovému chování. Autorita, která by jednotlivé politiky posoudila a rozlišila, do jaké míry jednají ve shodě s davovým myšlením, neexistuje. Nedokonalou pomůckou je analýza textu. Člověk píšící pod vlivem skupinových emocí se prozradí používáním výrazů spadajících do sedmi skupin:

1. Agresivita: nenávist k jiným názorovým skupinám se odrazí ve slovech jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.

2. Prodej iluzí: vzhlížení k „vyšším“ ideálům prozradí slova: svoboda, příroda, národ, spása atd.

3. Dogmatismus: naléhavá snaha „zachránit svět“ vede k používání slov: naprosto, rozhodně, všichni, každý atd. (naopak slova jako částečný, nevelký, ojedinělý ukazují na nízkou dogmatičnost).

4. Zaštiťování se kolektivem: člen davu používá často zájmeno my v 1. pádu.

5. Ideologické myšlení: nepřítele je třeba označit slovem končícím na —ismus.

6. Dramatičnost: přibarvování textu slovy boj, krev, smrt, strach atd.