Příští týden začnou dlouho očekávané podzimní volby. Politická uskupení a jejich kandidáti předstupují před občan s úmyslem co nejúčinněji je oslovit. Někteří se snaží o  dialog, někteří jim ale předvádějí tradiční předvolební divadlo. V posledních dnech před volbami totiž emocionální oslovení bývá poslední šancí na shrábnutí nějakých těch hlasů navíc.

V iracionálním oslovení se hodí agresivita a dramatizace, mobilizační účinek může mít i cíleně šířená panika. Součástí komunikace bývá i ideologizace problému a posedlost symboly, komunální volby bývají věcnější než volby parlamentní či evropské, ale i zde můžeme shlédnout festival politických kašpárků, plný dryáčnictví a argumentačních absurdit.

V této komunikaci se někdy stírá rozdíl mezi tzv. seriózními subjekty a těmi spíše extrémními. Zatímco se z billboardů a poutačů na nás vemlouvavě usmívají obličeje lídrů, jejich mediální zázemí na nás chrlí varovné obrazy plné zlojedů, estébáků a kmotrů, kteří se chystají uchvátit naši mladou demokracii. Reálná hrozba či spíš marketingové vymývání hlav? Nekřičí tu náhodou zloděj chyťte zloděje?

Myslím, že jde prostě o tradiční finále kampaně — v minulosti jsme mohli např. zažít strašení Řeckem. Podobný rukopis. A jako tehdy i dnes se může stát, že po volbách se mnozí ti, kteří na sebe dštili iracionální oheň a síru, sejdou u jednacích stolů a s těmi, před kterými varovali, budou chtít nalézt dohodu, jak si rozdělit vlivné sinekury. Ukázkovým případem byla někdejší opoziční smlouva ODS a ČSSD, dnes by podobně pikantní bylo spojenectví např. ANO 2011 a TOP 09.

Prodavači iluzí se snaží v kampani hodit udičku do podvědomí občanů, kteří z více jak 80 % nejsou spokojeni se současnou politickou situací. Potřebují překonat jejich nechuť k politice, která může vyústit v to, že i v komunálních volbách každý druhý vynechá volební účast. A tak se staví do role garanta obrany národa a blahobytu před přisluhovači a parazity, protektora před kmotry či fízly, jako jediní zastaví plýtvání s veřejnými zdroji a degeneraci politiky.

V předvolební době nabízí v oblasti iracionální komunikace své závěry např. nejnovější studie poradenské společnosti Bisnode. 

Nemusíme se samozřejmě s jejím závěry ztotožnit — ostatně studie vychází především z použitého slovníku v předvolební propagandě na internetu, ne už z analýzy programů a už vůbec ne z nabídky osobnostní a profesionální kvality na kandidátkách. Celkový koeficient iracionality jim může vyjít jinak, než to cítí každý z nás.

Možná stojí za povšimnutí, že nejagresivněji se v podzimní kampani podle firmy Bisnode chová Úsvit, kde frekventovaná slova jsou slušný, v kontrapozici k tzv. nepřizpůsobivým, a také slovo hloupost. Největší prodavači iluzí jsou prý Svobodní, kteří mají ve svém slovníku hojně např. výrazy jako férový a svoboda.

Možná pro někoho překvapivě jsou označeni Svobodní i za nejideologičtější subjekt. Za nejdogmatičtější je tu pak označeno ANO 2011, z jehož slovníku lze citovat např. neschopnost či pořádek.

Můžete namítnout, že jde o dost subjektivní rozbor probíhajícího předvolebního divadla. Navíc tato analýza nezachytila předvolební finiš některých subjektů, který bude možná notně opepřen. Sporný je možná i závěr celé studie, že komunikace politických stran se kultivuje

Chce-li ovšem občan ovlivnit výsledek podzimních voleb, tak mu nezbývá nic jiného než se tou vší iracionalitou nenechat otrávit. Nechat stranou kejkle různých hypnotizérů davů, prodávající staré za nové a lež za pravdu. A volit rozumem a podle znalosti konkrétní práce a konkrétních jmen.