Příští týden začnou dlouho očekávané podzimní volby. Politická uskupení a jejich kandidáti předstupují před občan s úmyslem co nejúčinněji je oslovit. Někteří se snaží o  dialog, někteří jim ale předvádějí tradiční předvolební divadlo. V posledních dnech před volbami totiž emocionální oslovení bývá poslední šancí na shrábnutí nějakých těch hlasů navíc.

V iracionálním oslovení se hodí agresivita a dramatizace, mobilizační účinek může mít i cíleně šířená panika. Součástí komunikace bývá i ideologizace problému a posedlost symboly, komunální volby bývají věcnější než volby parlamentní či evropské, ale i zde můžeme shlédnout festival politických kašpárků, plný dryáčnictví a argumentačních absurdit.

V této komunikaci se někdy stírá rozdíl mezi tzv. seriózními subjekty a těmi spíše extrémními. Zatímco se z billboardů a poutačů na nás vemlouvavě usmívají obličeje lídrů, jejich mediální zázemí na nás chrlí varovné obrazy plné zlojedů, estébáků a kmotrů, kteří se chystají uchvátit naši mladou demokracii. Reálná hrozba či spíš marketingové vymývání hlav? Nekřičí tu náhodou zloděj chyťte zloděje?