V druhém zářijovém týdnu se uskutečnila cesta romsko-českého sdružení Konexe a nezávislých aktivistů z několika evropských zemí do romských osad na Slovensku. Cesta se konala pod hlavičkou kampaně Wall Free Europe, kterou organizuje mezinárodní síť romských organizací ERGO. Poslední den cesty někteří aktivisté a aktivistky zbourali segregační zeď v Košicích. Přinášíme vám rozhovor s Miroslavem Brožem (Konexe) a anonymním aktivistou, který se přímo podílel na zbourání zdi.

Proč jste na Slovensko jeli?

MB: Byli jsme osloveni naším partnerem ERGO, který organizuje kampaň za Evropu bez segregačních zdí. Jeli jsme navštívit romské osady a místa, kde byly postaveny zdi, které oddělují Romy od majority. Myslíme si, že řešit problém romské chudoby, nebo problémy soužití menšiny a většiny, pomocí zdí je kontraproduktivní. Jde o velmi nebezpečný trend.

Plán byl navšívit zdi a romské komunity, které za nimi žijí, zjistit co nejvíce informací a zjistit, jak by se takové zdi daly odstranit. Zdí je celkem čtrnáct. My na jsme na Slovensko jeli se seznamem čtyř zdí, se kterými se lidé za nimi žijící smířili a ztratili vůli proti nim bojovat, v horším případě je dokonce začali podporovat.

AA: My jsme se zase dozvěděli o výjezdu Konexí a o možnosti se k jejich výpravě připojit. Na Slovensko jsme nejeli s úmyslem bourat zeď. Myšlenka zbourat segregační zeď vznikla až na místě, jako reakce na to, co jsme tam viděli.

Co jste tam viděli a kdo vlastně jste?

AA: Viděli jsme velkou chudobu a všechny možné její projevy, nahé děti hrající si v bahně, chýše uplácané z bláta, lidi, kteří nikdy neměli tekoucí vodu nebo splachovací záchod. Taky jsme tam potkali spousty skvělých lidí, kteří neztrácejí naději a i v nuzných podmínkách se snaží žít, co nejlepší životy. Naše skupina se skládala z lidí z celkem myslím pěti států. Jsme Romové i neromové.

MB: O Konexích si každý může přečíst na naší facebookové stránce www.facebook.com/konexe. S naší skupinou cestoval také reportér serveru romareact.org

Je docela těžké mezi vašimi dvěma skupinami, které navíc po Slovensku cestovaly společně, rozlišit.

MB: Konexe na Slovensku usilovaly o probuzení romské komunity tak, aby sama, nebo s naší pomocí, zbourala segregační zeď. To se nakonec nepodařilo.

AA: Aktivisté nejdříve podporovali snahy Konexí o aktivizaci romské komunity. Když se to nepodařilo, přistoupili k samostatné akci, zbourali jednu ze segregačních zdí sami, bez účasti místní romské komunity.

Proč se nepodařilo aktivizovat romskou komunitu ke zbourání protiromské zdi?

MB: Vlastně se to málem stalo. Nejvíc času jsme strávili v romské osadě Ostrovany. Kolem osady je postavená zeď, která údajně má bránit romským dětem, aby chodily krást ovoce do blízkých zahrad a sadů majoritní společnosti. Zeď byla postavena z veřejných peněz na soukromých pozemcích.

Náš příjezd do osady byl událost. Procházeli jsme skrze osadu směrem ke zdi, která stojí na jejím konci. Cestou se k nám připojovali další a další lidé. Panovala všeobecná euforie a nadšení. Když jsme došli ke zdi, někdo vykřikl: „Zbouráme jí hned!“ a mezi shromážděnými lidmi se začalo řešit, kdo má doma krumpáč a palici.

Dostali jsme strach a ucukli jsme. Místo okamžitého zbourání zdi hned dopoledne po příjezdu, jsme řekli, že večer uděláme schůzi, a když na schůzi většina bude pro zbourání, zbouráme zeď druhý den. Večer na schůzi už panovala zcela jiná nálada, původní nadšení opadlo, převážil opatrnický postoj a strach z odvety majority.

AA: Romská komunita je pod obrovským tlakem. My odjedeme, oni zůstanou. V komunitě byly protinázory, které bylo obtížné vyvracet a argumentovat proti nim. Křesťané v osadě například zastávali názor, že když Bůh bude chtít, zeď zbourá. Romové, kteří budou kandidovat v podzimních komunálních volbách, tvrdli, že bourat zeď teď je zbytečně riskantní, že ji zbourají ihned po vyhraných volbách, až budou kontrolovat zastupitelstvo obce. Další se velmi báli policejní razie do osady, která by prý skončila zbitím všech obyvatel osady. Několik matek tvrdilo, že díky zdi jim ubyly starosti, nemusí už hlídat, co dělají jejich děti, jestli někde nekradou, teď je „hlídá zeď“.

MB: Poznali jsme, že zbourání zdi samotnými oběťmi segregace je složité, šlo by o dlouhodobý proces. Obyvatele osady by bylo potřeba například lépe vzdělat, dodat jim právní povědomí, aby se třeba dokázali efektivně právně bránit v případě, že by v osadě proběhla „bicí“ policejní razie. Bylo by potřeba celkově zlepšit životní podmínky v osadě. Člověka, který nemá přístup k pitné vodě a hladoví, fakt, že mu za chatrčí postavili segregační zeď, zase tolik nepálí.

Takže když jste zjistili, že romská komunita zeď sama nezbourá, otěže převzali aktivisté a zbourali ji sami?

MB: Ne, takhle jednoduché to nebylo. Chtěli jsme komunitě v Ostrovanech něco předat. Proto jsme uspořádali několik schůzí s různými skupinami v osadě a také uspořádali v osadě demonstraci proti zdi.

Naše skupina členů Konexí a nezávislých aktivistů měla na různé věci různé názory. Naším společným názorem bylo, že řešení problémů mezi majoritou a minoritou pomocí zdí, které je oddělí, je špatné. Peníze, které stála stavba zdí, by se mohly využít daleko efektivněji. Segregační zdi do Evropy nepatří.

AA: Inspirací byl výlet do Prešova, kde podobnou zeď, jako jsme viděli v Ostrovanech, zbouraly děti. Byla to pro ně hra na bourání zdi. Přišlo nám, že pouze pozorovací role je málo. Chtěli jsme mít nějaký hmatatelný výsledek.

Jak jste se tedy do bourání zdi pustili? Košice, kde jste zbourali zeď jsou od Ostrovan docela daleko...

AA: Zeď v Košicích jsme k demolici vybrali záměrně a to z několika důvodů. Zeď je skutečně segregační. Přehrazuje cestičku, zkratku z romského sídliště do části města, kde žije majorita. Byla postavena nelegálně, bez stavebního povolení. Košice k jejímu odstranění několikrát oficiálně vyzvala Evropská unie, protože zeď není v souladu s evropským právním pořádkem.

Rozhodovali jsme se mezi dvěma scénáři bourání zdi. První scénář byla partizánská noční akce, rychle ke zdi, rychle ji zbourat, rychle zmizet. Tento scénář jsme nakonec použili. Druhý scénář, o kterém jsme přemýšleli, bylo koupit si montérky, reflexní vesty, helmy a převlečeni za dělníky začít zeď bourat během dne. Případným zvědavcům tvrdit, že bouráme zeď na příkaz EU.

Zeď jsme dokázali zbourat během necelých dvou minut uprostřed noci, nikdo nestačil zareagovat, během dalších několika minut jsme opustili Košice a v nejkratší možné době i Slovensko.

Na zbytek zdi jsme napsali nápis "Stop segregácii" a datum pádu Berlínské zdi.

Co si o této radikální akci myslí Konexe?

MB: No comment. Snad jen to, že členy Konexí na fotografiích z bourání zdi nenajdete, stejně jako aktivisty, kteří bourali zeď, nenajdete na fotografiích Konexí z Ostrovan.

Galerie (7)