Jestliže pozemský život Mileny Jesenské byl plný zvratů a tragických předělů, pak památka na ni stála léta ve znamení zjednodušení. V poválečném Československu, respektive po únoru 1948, byla pro svůj rozchod s komunistickou stranou v roce 1935 ocejchována jako renegátka a její jméno léta zamlčováno, a to i ve vzpomínkové literatuře o koncentračním táboře Ravensbrück, v němž právě před sedmdesáti lety 17. května 1944 zemřela. (Obsáhlý kritický výbor z jejích textů chybí mimochodem v češtině dodnes.)

Na Západě se naproti tomu stala známou jako „Kafkova přítelkyně Milena“, v tradiční roli ženy jako pouhé adresátky dopisů slavného muže. Obě tato dlouho vedle sebe a nezávisle na sobě existující přízviska měla jedno společné: redukovala její osobnost na jednu událost v jejím životě; na jedné straně železné opony na rozchod s komunistickou stranou, na druhé na její vztah k jednomu z nejvýznamnějších autorů moderní světové literatury.

Přitom to byl právě Franz Kafka, který osobnostní a tvůrčí typ Mileny Jesenské v celé jeho komplexnosti i rozporuplnosti velmi přesně rozpoznal, když v duktu jejích prvních vídeňských fejetonů jej zaujala příbuznost s řečí Boženy Němcové. A pouhými čtyřmi slovy: rozhodnost, vášeň, láskyplnost - dovolíme-li si poněkud volnější překlad německého „Lieblichkeit“ - a jasnozřivá moudrost, tento charakterový ženský typ, také hned popsal, i když se na první pohled vztahují jen k textům obou žen.