Při práci na životopisu Jany Černé-Krejcarové narazila mladá polská bohemistka Anna Militzová na dosud nepublikované dopisy Janiny matky Mileny Jesenské z věznic v Drážďanech, na Pankráci a z koncentračního tábora v Ravensbrücku. Ve stejné složce v Archivu bezpečnostních složek byl také dopis Margarete Buber-Neumannové prof. Jesenskému po Milenině smrti.

Pro Listy 2/2013 dopisy do tisku Anna Militzová připravila spolu se znalkyní života a díla Mileny Jesenské Alenou Wagnerovou. Je to překrásná, srdceryvná četba, podávající nové svědectví o mimořádném, statečném a vřelém duchu Mileny Jesenské: „Před mým oknem je zahrada, v níž se každý den půl hodiny procházím. Podobá se kláštěrní zahrádce. Jsou tam kosi a veliké stromy. Jinak přišívám knoflíky a čekám, čekám, čekám, až budu zase u Tebe," píše se v jednom z dopisů dceři z roku 1940.

V dopise o tři roky pozdějším, psaném nikoli dceři, nýbrž otci, píše: „Je něco jiného mít hlad a hladovět čtyři roky. Musím se Ti přiznat, že jídlo pro mne hraje takovou roli jako nikdy. Někdy nemohu snést, když něco vidím, na co mám chuť: totiž já to mohu dobře strávit, ale můj žaludek a slinivka to strávit nemohou. Člověk se zkrátka vůbec nezná.“

Alena Wagnerová v ediční poznámce k tomu podotýká: „Těch několik vět o rozdílu mezi mít hlad a hladovět a citovém významu balíků z domova patří k těm nečetným dokumentům, které nám právě ve své stručnosti a bezděčnosti otevírají průhled do psychické reality vězněných. Je to jen pár vět, a přece patří k tomu nejdůležitějšímu, co Milena Jesenská kdy napsala.“

Fascinující četbou je rovněž líčení Anny Militzové, jak se svého objevu dobrala: „Poprosila jsem [redaktora Listů] Václava Buriana o kontakt na paní Wagnerovou, popsala jsem jí svůj nález. Odepsala ještě týž den, popsala mi také, co se dosud soudilo o osudu dopisů. Napsala, že je to zázrak, že jsem je našla.“

Ač nám to není zcela příjemné, musíme na tomto místě poznamenat, že ve společnosti jen o kousek zdravější, než je dnešní česká, by se velkolepý objev dosud neznámých dopisů Mileny Jesenské stal hlavní zprávou do televizního zpravodajství i na titulní stránky tisku. Ale vzhledem k tomu, že se nejedná o „news“ v provozním slova smyslu, snad mají česká média ještě příležitost své opomenutí napravit.