Politici ani političky nemají ve společnosti dobrou pověst. Politické stany se těší nízké důvěře a dlouhodobě jim ubývá členstva. O politice se říká, že je to svinstvo. A vůbec se s gustem u piva opakuje, že je lepší se o politiku nezajímat.

Politiky se nezbavíme. Má však cenu usilovat o její kultivaci. Politické strany by si měly uvědomit, že cílem jejich snažení není oblepení celé země barevnými billboardy. Jsou tu proto, aby bez použití násilí moderovaly společenské konflikty. Diskutovaly s občany. Představovaly jim své programy. Reagovaly na aktuální problémy. Vstupovaly do veřejné debaty a prezentovaly různá řešení dle vlastního hodnotového zaměření.

Místo toho se politické strany uzavírají do sebe. Programy píší spíše ze zvyku a bez širší diskuse. Jejich odborná zázemí — mají-li jaká — skomírají. Vliv členů a členek strany se omezuje. Outsourcují se expertízy, analýzy i předvolební kampaně. Programatika a práce s členy, jejich výchova a vzdělávání, prakticky neexistuje. Výjimkou není ani sociální demokracie.

Avšak sociální demokracie nebyla vždy stranou, která takřka programově rezignuje na občanské a politické vzdělávání občanů. Již v roce 1896 založil její tehdejší předseda Josef Steiner společně s Tomášem G. Masarykem Dělnickou akademii, která se měla coby vzdělávací instituce zasadit o politický, kulturní a duchovní vzestup pracujícího člověka. Během meziválečného období se Dělnická akademie stala pevnou součástí stranické organizace a dále rozvíjela politické vzdělávání nejen vlastních členů.