Když děti demonstrují
Monika HorákováPřítomnost dětí na demonstracích může mít celou řadu příčin. Nejjednodušším vysvětlením je, že děti bývají na demonstracích a manifestacích také proto, že jsou nedílnou součástí každodenních životů svých rodičů.
Zkuste odpovědět na následující otázku. Co vás jako první napadne, když v novinách zahlédnete fotku dítěte na demonstraci či manifestaci, a navíc třeba s transparentem v ruce?
„Jak skvělé, když rodiče vedou své děti k angažovanosti,“ to asi nebude častá odpověď. Spíše bývá slyšet: „To je zneužívání dětí. Děti si mají hrát, ne běhat po demonstracích.“ „Demonstrace je pro malé děti nebezpečná, nemají tam co dělat,“ reagují zase občas lidé, kteří nikdy na žádné demonstraci nebyli.
Dětská přítomnost na demonstraci může mít celou řadu příčin. Z politického pohledu je zřejmé, že přítomnost celé rodiny včetně dětí symbolicky (a účelově) ukazuje: „Jsme tu všichni, protože situace je vážná,“ nebo „protože se týká nás všech“. Rodina — včetně dětí — zde funguje jako reprezentant vyššího celku, než je jedinec.
Jistá rozmanitost, která je z povahy věci v rodině přítomná (genderová, věková), je předobrazem ještě členitější (protestující) společnosti. Demonstrující rodině je tak dána větší legitimita hovořit za jiné. To by mohl být možná také případ protiromských pogromů z nedávné doby.
Dalším politickým sdělením by mohla být výstraha kritikům, že budoucí generace už bude o určitém tématu informována dříve a jinak. Tento důvod mě napadl na letošní Prague Pride, když na naši rodinu s duhovou vlajkou na kočárku volal neznámý muž megafonem: „Styďte se, že své děti vychováváte ve lži, styďte se, že říkáte svým dětem, že homosexualita je normální. Homosexualita není normální!“
Určitě se najdou i rodiče, kteří chtějí děti seznámit s jistými konfliktními situacemi. Může za tím být snaha vést děti nejen k určitým hodnotám, ale i ke specifické formě protestu či občanské neposlušnosti.
A nakonec by mohly děti na demonstracích a manifestacích být třeba i pro ten chladný kalkul, že roztomilé dětské obličejíky pomohou zviditelnit akci v médiích. To ale pořád není všechno.
Jestlipak vás napadlo i to nejjednodušší vysvětlení, a to, že děti bývají na demonstracích a manifestacích také proto, že jsou zkrátka nedílnou součástí každodenních životů svých rodičů?
Žádnou účelovost v tom nehledejte. Rodiče, kteří s sebou berou své děti, byli většinou veřejně aktivní už v době, kdy žádné děti neměli. V angažovanosti pak přirozeně pokračují i s rozrůstající se rodinou.
Jako někteří tráví víkendy v nákupních centrech či na chalupě, oni tráví víkendy na náměstích a s transparenty v rukách a mimoděk tak seznamují děti s hodnotami, které považují za důležité. A v rámci povinné střelby do vlastních řad dodávám, že taková demonstrace bývá společenská událost, tak proč se na ní s ostatními zase nepotkat.
Opět s Vaším názorem souhlasím. Proč bychom měli děti vychovávat v umělém a do značné míry uzavřeném světě hraček, když děti chtějí a časem i budou součástí reálného světa. Myslím, že toto je myšlenka, která se proplétá celou řadou Vašich sloupků.
Krásný den,
JB
To, že kolegyně na tu demonstraci přišla s dětmi a neodešla, když bylo zřejmé, že nasazení policie je značné, mi tehdy dost zaimponovalo.