Komplexní pozměňovací návrh novely služebního zákona připravený na základě dohodnutého zadání mezi koalicí a opozicí je prý už hotov. Jeho přesné znění zatím neznáme, přesto můžeme na základě dostupných informací učinit k pravděpodobné podobě tohoto zákona několik poznámek.

Hned na úvod můžeme říci, že hlavním znakem dobrého zákona o státní službě je přítomnost úřadu, který bude mít na starosti dohled nad zaváděním novelizovaného zákona o státní službě v podobě metodické, koncepční, koordinační a především také kontrolní funkce, navrhovat vládě centrální systemizaci služebních míst a zastřešovat kariérní, hodnotící a vzdělávací systém. Takový úřad, pod který by spadali úředníci jednotlivých ministerstev, ale nemůže být zároveň součástí struktury jednoho z nich.

Pokud má organizace státní správy podléhat nově zřízenému náměstkovi ministra vnitra pro státní službu, celá struktura služebnímu zákonu podléhající státní správy ztrácí veškerou logiku. Úředník jednoho ministerstva se najednou stane zodpovědným za úředníky těch ostatních a z ministerstva vnitra se stane úřad, který přestože je jedním z mnoho ministerstev, se najednou dostane do pozice jim nadřazené. Může něco takového dělat dobrotu? Nechají se úředníci jednoho ministerstva kontrolovat úředníky druhého?

Právě z důvodu této organizační logiky mělo smysl zřízení Generálního ředitelství státní služby, které mělo fungovat při Úřadu vlády, tedy opravdu mimo strukturu jednotlivých ministerstev a navíc v rámci úřadu, který formálně stojí nad nimi. Vyškrtnutím takto koncipovaného ředitelství se celá stavba zákona o státní službě hroutí — zbývá jen nefunkční torzo.

Absurdita celé konstrukce, kdy roli generálního ředitelství převezme speciální náměstek vnitra, vynikne při pohledu na to, jak pravděpodobně bude vypadat struktura samotného ministerstva vnitra. Nově zde bude jednak náměstek pro státní službu a pak také státní tajemník ministerstva. Náměstek bude na jedné straně zastřešovat a organizovat celou státní správu, tedy i státního tajemníka na ministerstvu vnitra, ale zároveň bude sám fungovat v rámci struktury, kterou má na starosti tento tajemník.

Navíc tady ještě bude i ministr vnitra, který pod sebou bude mít náměstka, kterého jmenuje vláda a kterého si sám nevybere, přestože tento člověk nebude ministrem odvolatelný, bude na něm závislý, protože to bude právě ministr, kdo ho jako přímý nadřízený bude hodnotit. Vedle toho bude náměstek na ministrovi závislý i skrze strukturu celého ministerstva, v rámci kterého bude působit, resp. skrze státního tajemníka, kterého, zdá se, bude navrhovat ke jmenování vládě právě ministr.

Velké problémy zřejmě nastanou také ohledně služebních předpisů. Ministerstvo vnitra nemůže vydávat služební předpisy, kterým by podléhala ostatní ministerstva. To by bylo možné pouze, pokud by Generální ředitelství pro státní službu fungovalo při Úřadu vlády. Ministerstvu vnitra nezbude než roli služebních předpisů rozmělnit do nařízení vlády nebo do vyhlášek. Pokud bude mít koordinaci státní služby na starosti ministerstvo vnitra, výsledkem bude na jedné straně jeho posílení, ale zároveň decentralizace státní služby, protože jednotlivá ministerstva se budou řídit podle svých vlastních služebních předpisů a státní tajemníci na ministerstvech budou navrhováni svými ministry.

Za současných podmínek by tak nakonec bylo nejlepší, kdyby snaha přijmout komplexní pozměňovací návrh novely služebního zákona selhala a začal platit původní zákon z roku 2002 (č. 218/2002 Sb.). I ten sice může být z mnoha důvodů kritizovatelný, ale klíčové je, že obsahuje hlavní princip, bez kterého kvalitní zákon o státní službě nemůže existovat, a to Generální ředitelství státní služby, které nebude součástí struktury jednoho z ministerstev.