Státní služba se stala před volbami klíčovým tématem. Ať už ve volebních programech například ČSSD, ANO a KDU-ČSL, které vyjádřily zájem státní službu zavést, tak v aktivitách unikátního projektu Rekonstrukce státu, v níž je zákon o státní službě jedním z devíti klíčových zákonů. Na přijetí zákona rovněž (zcela oprávněně) tlačí Evropská komise, která ho považuje za zásadní podmínku pro zabránění politickým manipulacím s evropskými fondy.

V neposlední řadě do diskuse o služebním zákonu zasáhl také prezident, který úspěšným prvním čtením podmínil jmenování vlády. Stranou nechme spekulace o vazbě na lustrační zákon a působení Andreje Babiše v nové vládě.

Zákon o státní službě má za cíl profesionalizovat, depolitizovat a posílit transparentnost státní správy a jejích procesů. Na této obecné proklamaci panuje shoda napříč koaličními stranami, neziskovým sektorem i odbory. V čem se však jednotlivé názory liší a jaký bude postup schvalování zákona?

23. prosince 2013 Jeroným Tejc a spol. načetl novelu služebního zákona z roku 2002 jako poslaneckou iniciativu, na níž se podíleli vedle stranických expertů ČSSD také odbory a část neziskového sektoru. Jednalo se o identický návrh jako v červenci 2013, který se však kvůli rozpuštění Sněmovny nedostal na pořad jednání.

K tomuto návrhu Rusnokova vláda dala nejprve v srpnu 2013 neutrální stanovisko a v případě druhého (identického) předložení o půl roku později negativní kvůli údajné neústavnosti. Nicméně Tejcova novela prošla v průběhu roku 2013 opakovanými odbornými diskusemi všech zainteresovaných subjektů.

Sněmovna bude o něm jednat na mimořádné schůzi 21. ledna 2014. Budoucí vláda chce v druhém čtení, následujícím minimálně devadesát dní po prvním čtení, načíst komplexní pozměňovací návrh, který bude reflektovat požadavky koaličních stran i nezávislých expertů. Na pozměňovacím návrhu už nyní pracují odborníci nominovaní koaličními stranami.

Aby to nebylo tak jednoduché: Rusnokova vláda předložila vlastní novelu dvanáct let staré normy. Připomínky resortů z vnějšího připomínkového řízení se vypořádávaly nestandardně až na jednání vlády, obvyklou schůzi Legislativní rady vlády nahradilo stanovisko její předsedkyně — stávající ministryně spravedlnosti. Přitom kombinace těchto dvou metod zkracujících legislativní proces je zcela výjimečná.

Máme tedy normu z roku 2002, tzv. Tejcovu novelu, Rusnokovu novelu a budoucí koaliční návrh na komplexní pozměňovací návrh Tejcovy novely. Jaké jsou sjednocující prvky a jaké naopak rozdíly jednotlivých návrhů?

Jednotné stanovisko panuje k valné většině jak principiálních, tak konkrétních, věcných oblastí. Bude se jednat o normu veřejnoprávní, při Úřadu vládu se zřídí Generální ředitelství státní služby jako metodický, koordinační a kontrolní orgán, na jednotlivých ministerstvech se ustanoví pozice státního tajemníka jako nárazníku mezi úřednickou a politickou úrovní, personalistické procesy budou transparentnější povinnými výběrovými řízeními na všechny pozice, hodnocením zaměstnanců a objektivizovaným odměňováním, které minimalizuje nenárokové složky platu.

Tejcova novela zasahuje do původního textu z roku 2002 nejméně a nejcitlivěji. Zachovává zcela původní principy: generální ředitel státní služby jmenován vládou, odvolatelný vládou pouze se souhlasem prezidenta, státní tajemník jmenován a odvoláván generálním ředitelem po dohodě s ministrem, na pozice všech zaměstnanců vč. představených (vedoucích úředníků) jsou povinná výběrová řízení, zaměstnanci jsou jednou ročně hodnoceni ad.

Novela normu zčásti zjednodušila a zčásti aktualizovala změněný legislativní kontext, především však byla koncepční opozicí vůči Nečasovu návrhu zákona o státních úřednících. K výrazným úpravám došlo v odměňování: novela odstraňuje přílišnou nákladnost normy tím, že ruší některé původní benefity. Nepočítá s tzv. výsluhami, omezuje nenárokové složky platu a odměny zastropovává 25 % roční mzdy.

Nutno podotknout, že počítá s novým nastavením tzv. tabulek, jejichž současná výše je zcela nevyhovující. Platy především řadových zaměstnanců by neměly klesnout, budou vycházet z nových pravidel a z objektivizace jejich určování. Nové tabulky by měly být vázané jak na složitost práce (stávající třídy), tak na pozice (tzv. třídy představených, jejichž navýšení nahradí příplatek za vedení).

Vzhledem k náročnosti přípravy takové tabulky novela odkazuje na budoucí nařízení vlády a definuje pouze principy odměňování. Objem mzdových prostředků by měl být zachová či mírně klesnout díky zabránění manipulací s příplatky a platy nejvyšších úředníků.

Návrh Rusnokovy vlády počítá se silnější pozicí prezidenta: generálního ředitele státní služby by měl jmenovat i odvolávat právě on, a měl by tak nepřímý vliv také na jednotlivé státní tajemníky. Novela zároveň zavádí nové příplatky: ošatné, dopravné nebo příplatek rodině v případě úmrtí úředníka ve službě. Otázka finanční náročnosti těchto opatření je zřejmá.

Komplexní pozměňovací návrh řeší v mezičase především požadavky koaličních partnerů na parametrické úpravy wordingu jednotlivých paragrafů. Otevřenou, doposud nevyřešenou otázkou zůstává terminologie: původní služební zákon operuje s náměstky (nově politickými náměstky tvořícími kabinet ministra a odcházejícími s každou novou vládou) a s řediteli sekcí (nově odbornými náměstky, kteří jako úředníci zůstávají nezávislí na politické reprezentaci).

Terminologie má dopad také na postavení státního tajemníka: původní návrh počítal s tím, že státní tajemník je úřednickou protiváhou politického ministra, a proto také nadřízený všem ředitelům sekcí. Oproti tomuto pojetí stojí názor, že by státní tajemník neměl být nadřazen ředitelům sekcí (odborným náměstkům), ale stát na stejné úrovni jako oni.

Kladem druhého řešení je rychlejší řízení a matice vztahů a „rozložení“ moci státního tajemníka, nevýhodou možný politický tlak na ředitele sekcí (odborné náměstky), tj. vrcholné úředníky, protože budou přímo podřízeni politikovi - ministrovi, a proto se stanou součástí tzv. politicko-úřednického nárazníku.

Diskusemi rovněž prochází koncept tzv. přechodného období, zda se stávající náměstci stanou součástí politického kabinetu nebo budou vrcholnými úředníky za předpokladu úspěšného výběrového řízení.

Většina těchto bodů je zcela oprávněně k diskusi a bude významně záležet na politickém rozhodnutí — z odborného hlediska jsou obě varianty možné, bude-li v případě druhého řešení přísně dodrženo zabránění jakéhokoliv vlivu politiků na náležitosti státní služby.

Z pohledu odborné i laické veřejnosti je nutno uvítat diskuse, které se nyní o služebním zákonu vedou. Můžeme se pouze pozastavit nad tím, že posledních šest let se promarnilo snahou o vytvoření normy jednotné pro samosprávu a státní správu, popřípadě o normu soukromoprávní, před níž všichni odborníci varovali. Těchto šest ztracených let se mohlo využít k detailním diskusím o jednotlivých principech služebního zákona.

Doufejme, že současná činnost odborníků koalice i Rekonstrukce státu bude ku prospěchu věci a že do druhého čtení bude připuštěna kvalitní, funkční a efektivní norma, která konečně změní fungování státní správy z pašalíků politických stran na profesionální orgány sloužící státu a jejím obyvatelům.