V úterý 21. ledna se sejde Poslanecká sněmovna, aby projednala zákon o státní službě. Tento zákon už chybí dlouho, jasný status úředníků byl jednou z podmínek vstupu ČR do EU. A Brusel nám tento dluh také opakovaně připomíná.

Parlament sice příslušnou normu schválil už v roce 2002, účinnost zákona ale byla už pětkrát odsunutá (naposledy na leden 2015). Trojkoalice se nyní chystá ve Sněmovně projednat poslanecký návrh tohoto zákona z konce loňského roku z dílny ČSSD (Jeroným Tejc), který z návrhu z roku 2002 vychází.

Pravicová opozice připomíná návrh připravený Nečasovou vládou, který ale nakonec spadl pod stůl, protože vláda předčasně skončila. Návrh poslanců za ČSSD kritizuje jako drahý a nepřipravený. Rusnokova vlády v demisi zase kritizuje některé části předloženého návrhu, že by mohly být v rozporu s Ústavou a dala k návrhu negativní stanovisko. Přestože už je prakticky na odchodu, připravuje svou vlastní, vládní verzi. To už je tedy třetí verze.

Zákon o státní službě byl také na seznamu priorit iniciativy Rekonstrukce státu a jeho přijetí slibovali politici v předvolební kampani (KSČM měla návrh zákona ve svém volebním programu). A vznikající nová vláda může mít ambici vytvořit další, již čtvrtou verzi.

Hodnocení mezinárodních institucí a Evropské komise vcelku věcně a oprávněně dokládají, že úřednický aparát u nás je opravdu zpolitizován a pracuje neefektivně. Nefungují základní řídící a personalistické procesy a úředníci jsou vystaveni politickým tlakům na své rozhodování.

Je tedy logické, že tento legislativní úkol je v obecné rovině poměrně široce podporován. Je otázkou jak dosáhnout širšího konsensu nad konečnou podobou zákona, ale je zřejmé, že jakákoliv verze projde „rozsáhlými změnami“.

Rychlou iniciativu nového vedení Poslanecké sněmovny vyvolal požadavek prezidenta Zemana, který podmínil projednání tohoto zákona v prvním čtení svůj souhlas se jmenováním nové vlády. Šlo zejména o to, aby Andrej Babiš nemusel předložit negativní lustrační osvědčení, Navržená norma totiž nevyžaduje od ministrů lustrační osvědčení. Řešit ovšem problém lustračního zákona v této legislativní normě otevírá tedy další chronický problém, který osud zákona může zkomplikovat.

Problém lustračního zákona je v tom, že jako mimořádné opatření, které bylo svým způsobem v logice mocenských změn pochopitelné, měl být dočasný. Princip kolektivní viny nemá ve stabilním právním státu (a tedy i v celém prostoru EU, kde musí být považována za kolektivní diskriminaci) co dělat. Nejpozději při vstupu do EU měla tedy být odstraněna. KDU-ČSL chce v případě zrušení lustračního zákona věc ošetřit v zákoně o státní službě.

Montovat „lustrák“ pozměňovacím návrhem do služebního zákona zavání mindrákem či pokrytectvím. Tento zákon by měl nediskriminačně stanovit kritéria profesionality i morální bezúhonnosti. A lustrační zákon jako speciální norma, jako nepotřebný pak o to snadněji odejde do historie. Transparentní a objektivní forma hodnocení zaměstnanců, kariérní plánování a další personalistické procesy se přiblíží moderním standardům.

Smyslem návrhu zákona není politický obchod kolem Andreje Babiše a tudíž by bylo absurdní zkrácené řízení jeho projednávání. Je to poměrně významný a komplexní zásah do veřejné správy, který je třeba v klidu připravit.

S tématem souvisí i vytvoření nadrezortního orgánu státní správy, který by byl zodpovědný za koncepční, metodickou a koordinační činnost (Generální ředitelství při Úřadu vlády). Dosud přežívá resortismus a další tříštění a byrokratické bujení veřejné správy. Navrženi jsou státní tajemníci na ministerstvech. Je tu otázka povinností úředníků a omezení libovůle vedoucích pracovníků jednotlivých úřadů.

K návrhu se vyjadřují občanská sdružení i experti na veřejnou správu. Důležité tedy je věc neuspěchat, ale také aby natahování o status státní služby neskončilo místo zefektivněním veřejné správy jen zakonzervováním dnešního problematického stavu.