Ve Vídni bylo v pondělí nasazeno 1700 policistů na vyklizení domu obývaného podle dostupných informací 30-50 squattery. Ano, ta čísla čtete správně. Personálně bezpochyby výtečně připravená akce přinesla tento výsledek: 19 squatterů muselo dům opustit. Zatčeno bylo podle rakouských médií 31 osob, včetně lidí manifestujících za squattery. V nasazení byl kromě speciálních jednotek také policejní vrtulník, vodní děla a obrněný vůz.

Squatteři dům obývali dva a půl roku, přišli do něj na pozvání majitelů. Ti jim slíbili, že zde mohou půl roku bezplatně pobývat. Podle squatterů bylo cílem majitelů domu znepříjemnit život stávajícím nájemníkům, a dosáhnout tak jejich odstěhování. Poté chtěli majitelé dům údajně přestavět na luxusní nemovitost.

Squatteři se však s nájemníky solidarizovali a rozhodli se v domě zůstat i po uplynutí půlroční lhůty. Společně se starousedlými nájemníky odolávali podle svého vyjádření četným komplikacím, které rovněž měly obyvatele domu přimět k vystěhování: na chodbě vytržené okno uprostřed zimy či olej a chemikálie rozlité po podlahách, vypnutý plyn a voda.

Také vám to připomíná variaci na osud domu v Neklanově ulici v Praze, o němž nedávno Česká televize vysílala dokument Apoleny Rychlíkové

↗

Demonstrace na podporu pražských squatterů. Foto archiv DR

Squatting poukazuje na chyby systému, v němž společně žijeme. Posouvá hranice nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. To samozřejmě může někomu znít nelibě. Cožpak to není pravda, že mohu vlastnit cokoli, na co jsem si vydělal? Znamená to, že náš svět (svět soukromého vlastnictví) stojí na chatrných základech?

Diskuze o povaze soukromého vlastnictví přitom patří k těžším kalibrům. Zpochybňuje totiž svět většinové (české?) společnosti. Ta přitom ale není připravena ani na mnohem nižší laťku, tedy kritiku, která na život většiny explicitně neútočí.

Ať se jedná o diskuze o domácím vzdělávání, o přirozených porodech, veganství či o pohrdání konzumním způsobem života.

Vyjmenované postoje se stávají „jen“ cílem posměchu a společenské exkluze. Ačkoli je latentní názorový střet méně náročný pro skupinu zastávající většinový postoj, protože nemusí nic obhajovat, nezdá se, že by některá vítězná skupina využila své silnější pozice a pokusila se z nadhledu od permanentně společensky potlačované skupiny cokoli přiučit.

Proč někdo chce vzdělávat své děti doma? Proč někdo kritizuje nadužívání lékařských zásahů během porodu? Když někdo nejen, že nejí maso, ale nepije ani mléko, daří se mu opravdu hůř? Základem zdraví je přece sklenice mléka denně!

Bojíme se vystavovat kritice stávající řád, i když nás to nemusí stát žádné ústupky, protože by stačilo s respektem uvažovat o životech těch druhých. Bojíme se i jen zauvažovat o tom, proč někdo zaujímá jiné postoje než většina. Zpochybňování systému, který se týká většiny, je o to víc v nedohlednu.