Mám na mladé ženy a muže, kteří byli včera odsouzeni, zcela osobní pohled, protože se spolu každý den potkáváme na schodech ve známém pražském squattu v Truhlářské ulici 11, kam se přistěhovali pro letním vystěhování z vily Milada. V tomto domě přibližně stotřicetkrát déle také s rodinou bydlím.

V německé ústavě ve článku 14.2. stojí, že majetek zavazuje a že jeho využívání má rovněž sloužit všeobecnému prospěchu. Škoda, že takový bod není v české ústavě. Alespoň by se mohli čeští squatteři dnes lépe hájit před soudem.

Buďme ale realisté, kdyby návrh obdobné ústavní změny v ČR jen zazněl, okamžitě by získal rudý punc a jistě by hlasováním neprošel. Možná že nejvíce kritických poznámek by měli právě ti, kteří se ve „starozákonních“ dobách úspěšně maskovali rudou knížkou, zatímco již před léty se vydali po spektru někam k jeho modrému konci.

Jako kdyby soukromé vlastnictví bylo vždy lepší. Jako kdyby soukromá držba představovala záruku jistoty, nějakou jednoznačnou výhodu, která nepotřebuje žádnou regulaci ani veřejnou kontrolu. Stále více současná neoliberální společnost privatizuje, a to se týká i statků výlučně veřejného zájmu jako městských sítí i místních zdrojů vody.

Těch se před léty zbavilo město Praha. Je zřejmé, že taková výměna vlastníků má za následek zdražení poskytovaných služeb, protože se jedná o služby výlučné a cena bude navýšena o zisk provozujících firem.