28. července 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku a tím byla de facto vyhlášena 1. světová válka. Tohoto připomenutí se nám dostává z mnoha stran a v některých případech velmi zajímavě — například BBC natočila a ČT2 odvysílala pro Brity typický hraný dokument 37 dní od atentátu k válce, běží dokumentární seriál Naše velká válka, 1. světové válce se věnují víkendové přílohy všech velkých deníků (specielně Salón Práva ve spolupráci s ČRo Vltava seriálem Polní pošta), je k vidění mnoho výstav (v Drážďanech bohužel už skončila výstava Otto Dixe, kde byl s podrobným kunsthistorickým komentářem vystaven jeho slavný Drážďanský triptych a množství kreseb, pořízených přímo na bojištích, lazaretech a v obsazených městech).

Kdo se chce dozvědět víc, má dostatek možností, i když zaujetí pro autentičnost dokumentárního materiálu někdy způsobuje, že se znovu a znovu připomíná utrpení a válečné hrůzy v poli i v zázemí, aniž by se zřetelně pojmenovávaly příčiny. Sarajevský atentát nebyl příčinou, ale záminkou vyhlášení války.

K tématu 1. světové války jsem připravovala s překladatelem Ondřejem Sekalem koláž z textů německých autorů, vztahujících se k prvnímu válečnému měsíci, srpnu 1914. Německý literární archiv v Marbachu uspořádal výstavu (bohužel už také skončila) z dokumentů, uložených ve svých fondech a v některých případech zapůjčených (jako Deník Franze Kafky, z Oxfordu).

Mohli jsme se na ní setkat s texty ke každému dni tohoto měsíce, v nichž německy píšící spisovatelé na válku reagují — z Prahy Franz Kafka, ze Švýcarska Hermann Hesse, z Rakouska Artur Schnitzler a z Německa bezpočet textů od autorů, z nichž mnozí sotva uveřejnili první básnickou sbírku nebo publikovali v časopise, a museli narukovat. Výstava pak už s většími časovými mezerami dokončuje jejich válečné literární působení. Mnozí padli.

Nálady německé společnosti odrážejí i méně početné, ale stejně zajímavé texty, jež psaly ženy.