Německý literární archiv v Marbachu uspořádal výstavu ze svých fondů, na níž v rukopisech a literárních dokumentech ukázal každý den srpna 1914, měsíce, kdy vypukla 1. světová válka. Expozice pak pokračuje dál, ale ne už den za dnem, můžeme dosledovat osudy jednotlivých autorů.

Jsou tam i úryvky z Kafkových Deníků, i Rilkovy básně a vzorně na stroji zapsané reflexe Hermanna Hesseho, školní úkol z francouzštiny dvanáctiletého Ericha Kästnera, exaltované lístky Elsy Lasker Schüllerové malíři Franzi Marcovi na frontu, militaristické nadšenectví Ernsta Jüngera i suché berlínské poznámky Gottfrieda Benna o zdravotních poměrech v Berlíně. Nejsou tam literární texty válku reflektující, protože ty vznikly až později.

Na mě neotřesnějším dojmem zapůsobilo ani ne to, že v německojazyčných zemích byla válka tak pozitivně přijímána, jako spíš přehlídka zmařených ambicí, talentů, literárních plánů, soukromých štěstí. Hrozné je sledovat, jak v prvních zápisech z toho srpna 1914 je obloha modrá a počasí nádherné a jak to pak vystřídají zápisy o dešti, blátě, zimě, jak rychle se dobyvatelské nadšení změní ve vleklou patálii, která v mnoha případech končí mlčením, smrtí. Na výstavě je i pár fotografií, vyvolaných z filmů, které někteří vojáci poslali domů, na nich jsou otřesné snímky zákopů i hromadných hrobů. A také několik kreseb v dopisech.

V galerii moderního umění DOX v Praze zase vystavují politické plakáty od roku 1914 do současnosti. Počátek výstavy je tvořen velkoplošnými rakouskými výzvami ke upsání válečné půjčky, těch půjček bylo celkem osm. První plakát je nadšený, je na něm spokojená rodina, k jejímuž štěstí je potřeba už jenom zvítězit. Barvy jsou jasné, tvary oblé. Na posledním jsou váleční mrzáci, zničená země, vyhublí lidé, sirotci, vdovy, barvy šedé.

„Plakát jako nástroj propagandy, má svůj počátek právě v první světové válce, kdy stát začal používat toto médium, aby pro válku získal podporu veřejnosti. Sloužily k tomu postupy a nástroje vyvinuté v reklamě, které démonizovaly nepřítele, vyzývaly k podpoře válečného úsilí nákupem státních obligací, k šetření potravin a jiných materiálních zdrojů, k podpoře vojáků a jejich rodin, nebo k dobrovolnému narukování,“ vysvětluje v tiskové zprávě kurátor výstavy Jaroslav Anděl.