Střípky z Blaníku
Filip OutrataČeský národní mýtus, jak jej vyjevuje pověst o blanických rytířích, má podobu zrady, porážky a zklamaných nadějí. Na Blaníku najdeme i otisk jeho zatím nejčerstvější inkarnace.
Ve svátek národního mučedníka Mistra Jana jsem se ocitl v blízkosti pověstného Blaníku. Zdálo se mi, že nebude od věci vykonat malou pouť na místo, kde dlí a připomíná se památka mytických českých porážek a stejně mytické naděje v jejich odčinění.
Zvláštní povaha českého blanického mýtu se dobře vyjeví, srovnáme-li jej s jedním z jeho předobrazů. V útrobách durynské hory Kyffhäuser odpočívá císař Friedrich Barbarossa a čeká na okamžik, kdy v čele rytířské armády vyjede obnovit svou svatou římskou, ve skutečnosti však německou říši. Proslulý Štauf byl panovníkem úspěšným a smrt ho zastihla během cesty na třetí křížovou výpravu. Jeho život si nečekaně vzal rozvodněný tok, zemřel tedy neporažen lidskými protivníky.
České blanické vojsko takto reprezentativní hlavu nemá. V různých verzích pověsti je vedl ledaskdo, šlo však většinou o postavy málo známé či zcela neznámé. Podle dnes asi nejpopulárnější parafráze legendy se skládá ze tří vojsk, zastupujících tři největší porážky české historie. Tři oddíly rytířského vojště nesou názvy Moravské pole, Lipany a Bílá Hora.