Proti středečnímu schválení kontroverzního zákona o podporovaných zdrojích energie se podle očekávání ozvali ekologové, zákon totiž zařízne jinak stále ještě nadějný rozvoj obnovitelných zdrojů. Zatímco ČEZ může další dva roky spalovat uhlí a biomasu ve zvýhodněném režimu a podle odhadů si tak vydělá nad plán kolem miliardy korun, „nekonkurenceschopné“ obnovitelné zdroje přijdou o jistotu připojení do sítě (a tím i o šanci konkurovat).

Kocourkova labutí píseň - ministr vzápětí v přímém přenosu rezignoval kvůli nevysvětlitelným milionovým akciím své matky - má své falešné tóny, které se ekologickým aktivistům nemohou líbit. Stejně jako se jim nelíbí třeba plánované rozšíření jaderné elektrárny Temelín, do kterého se mají napumpovat stovky miliard. Takzvaná energetická strategie České republiky musí ovšem podobně nepříjemnou melodii hrát i v uších bezpečnostních expertů zemí jako je Írán, Severní Korea a Kuba, ale také Rusko nebo Čína.

Nikdo u nás zatím netvrdí, že by měl rozvoj našeho jádra sloužit k jiným než mírovým účelům. Jenomže takto masívní přesměrování ekonomických toků pouze na rozvoj českého atomu - navíc v době, kdy je Česká republika předním exportérem elektřiny - prostě nedává smysl. Kromě toho je rozhodování státu na tomto poli značně neprůhledné. Zmíněné země to nutně musí vyhodnotit jako riziko a potenciální ohrožení své národní bezpečnosti.

Od Íránu a Severní Koreje je proto pěkné, že nám zatím nehrozí preventivním leteckým úderem na jaderná zařízení - zřejmě na to opravdu ještě nemají kapacity. Anebo se jednoduše bojí. Čeští politici totiž v posledních letech nechali ze státních rozpočtů „zmizet“ stovky miliard, za které by se dala vybudovat opravdu solidní bojová síla - anebo třeba vojenský jaderný program. Bratrský americký spojenec by nám v takovém případě jistě píchnul. Čím dál více operetní Armáda ČR by pak sloužila jako zástěrka, přičemž například v tunelech pod Blaníkem by mezitím zodpovědní čeští politici tajně budovali vojsko, které zasáhne, až bude zemi nejhůře.

Vzhledem k tomu, že zahraničně-politická situace je čím dále méně stabilní (podle mayského kalendáře má dokonce být příští rok konec světa), je naznačené „tunelování“ českých veřejných financí ze strany politiků dvojnásobně chvályhodné. A pokud se to vezme kolem a kolem - altruistické. Organizování tajné operace podobného rozsahu je jednak velmi náročné, co se týká logistiky, ale především velmi nepopulární u nic netušící veřejnosti, která nevidí nic jiného než destabilizaci veřejných financí. A také je to nebezpečné: osud ministra Kocourka, ale i problémy ministra Vondry a exministra Drobila jsou toho názornou ilustrací.

Veřejnosti se naštěstí podařilo narušit vládní plány pouze jednou, a to když zablokovala výstavbu amerického radaru v Brdech - přestože i tehdy šlo spíše o chybné rozhodnutí tehdy ještě nezkušené Obamovy administrativy, kterou zapomněli včas informovat o dalekosáhlých tajných operacích jejího věrného českého spojence. Nyní se o podobné narušení pokouší prodloužená ruka Vladimíra Putina ve formě Atomstrojexportu, která české vládě nabízí rozšířit Temelín ve vlastní režii - za ostentativně nejvýhodnějších podmínek.

Putinova kalkulace je zřejmá: pokud se vláda ze strageických důvodů rozhodne pro dražší Američany nebo nedejbože Francouze, přijde o poslední zbytky kredibility. Pokud by se naopak podařilo některému z ruských tajných spolupracovníků v české politice ovlivnit rozhodnutí tak, aby zakázku získali Rusové, došlo by k podstatnému narušení plynulého financování našeho hypotetického „projektu Blaník“. Prezident Klaus bude muset využít veškerý svůj šarm, aby Voloďu přesvědčil, že se u nás opravdu jen krade.

Po pověstné scénce s chilským perem mu to snad ruský premiér alespoň částečně uvěří.