Vládní politici a také, jaksi již tradičně, čeští ekonomičtí beletristé, se předhánějí v optimismu, pokud jde o vývoj české ekonomiky v tomto roce. Já takovým optimistou z povolání nejsem. Na podzim roku 2011 jsem jako jeden z mála předvídal, že se české hospodářství dostane do poklesu. A že se z něj, pokud Nečasova vláda neprosadí opatření na povzbuzení ekonomického růstu a tvorby nových pracovních míst, hned tak nedostane.

I když jsem v té době v uceleném materiálu strany LEV 21 uváděl desítky prorůstových opatření, nedělal jsem si iluze, že by Nečasova vláda chtěla jít podobnou cestou. Vláda byla destabilizovaná, potácela se v hlubokých sporech, ani Nečas ani Kalousek neměli odbornou erudici ani formát k tomu, aby se vydali tímto směrem. Oni tak prostě ani nedokážou uvažovat.

Zdá se, že se upnuli jen na to zredukovat možné i nemožné výdaje státního rozpočtu, od důchodů, mezd veřejných zaměstnanců, až po investice. Tím prakticky utlumili veřejnou spotřebu i spotřebu obyvatelstva, tedy hospodářský růst. To se jim opravdu dokonale povedlo.

Již zmínění ekonomičtí analytici — beletristé — se s touto chybnou politikou natolik ztotožnili, že po ukončení prvního čtvrtletí 2012 začali atakovat Český statistický úřad, že ten pokles HDP špatně spočítal. Prostě ani oni nedokázali vůbec pochopit, proč dochází k poklesu ekonomiky, když jdou Nečasově vládě škrty tak pěkně od ruky. Tohle oni považovali za ty jedině správné „reformy“. Bylo a je to mimo jejich myšlenkový obzor.