Ztratíme možnost čerpání dalších desítek miliard z evropských fondů? Nejspíše ano. Již před dvěma a půl rokem jsem s plnou vážností veřejně, a to i na půdě Sněmovny, upozorňoval, že cca 150—200 mld. Kč z evropské finanční perspektivy let 2007—2013 v celkovém objemu cca 800 mld. Kč (30,6 mld. eur) nebude dočerpáno.

Navrhoval jsem tehdy ve Sněmovně, aby vláda zahájila krizový management čerpání evropských peněz. Nestalo se tomu tak. Premiér Nečas a ministr financí Kalousek mé výzvy ignorovali. Říkali, že je vše v pořádku.

Dnes jiná vláda bagatelizuje velmi vážný signál, který přišel z Bruselu, od delegace poslanců Evropského parlamentu. Pokud tito poslanci naznačují, že kromě zjevných zlodějen, tedy jasného zneužití evropských peněz, které nám Brusel pochopitelně neproplatí, byly čerpány významné částky peněz, řekněme, lehkovážně a tedy zbytečně, může to být velmi vážné pro státní pokladnu.

Takové projekty proplatí český stát ze svého rozpočtu. A to pochopitelně zvýší schodek státního rozpočtu a ve svých důsledcích to budou muset zaplatit daňoví poplatníci. Tedy, my všichni.

A může se tak zcela reálně stát, že České republice nebudou následně proplaceny částky peněz v řádech desítek miliard korun v rámci již skončené, ale účetně nedořešené finanční perspektivy let 2007—2013. Zatím tak mluví jen evropští poslanci, jejichž vliv v Bruselu ovšem nechci podceňovat, za pár týdnů to může říci Evropská komise. A to už pak bude velmi vážné. Zatím ti, jichž se to týká, se tváří, že oni nic, oni muzikanti.

Za příklad takového zbytečného čerpání peněz může být vzata rekonstrukce v současné době probíhající dálnice D1. Na to jsem již před pár týdny upozorňoval ve svých článcích. Rekonstrukce, tzv. modernizace dálnice prováděná jen proto, že chybí připravené projekty výstavby nových dálnic, je velmi na pováženou.

Také přehlížení vážného konfliktu zájmů, v němž je Andrej Babiš, zlehčování možných chyb v čerpání evropských peněz, bagatelizace celého problému a zlehčování odborného a politického pohledu seriózní německé poslankyně EP za CDU Grässelové, nejsou správnou cestou k nápravě. Je jen otázka, zda v tuto chvíli je náprava ještě vůbec možná! Uplatnění „náhradních“, tedy jiných projektů po skončení roku 2013 není již možné.

Pokud jde o monstrózní konflikt zájmů Andreje Babiše, v zemi z „jádra“ EU by nebyl vůbec možný. ČR tak získá v Evropské unii pověst země blížící se reputaci „banánových republik“ ve střední Americe mezi dvěma světovými válkami.

Dnes by v „banánových republikách“ nebyl srovnatelný monstrózní konflikt zájmů vůbec možný. To může být pro republiku v konečném výsledku velmi nepraktické. Potřebujeme uchránit před „exekucí“ ze strany Bruselu co nejvíce z cca 800 mld. Kč peněz, které můžeme z evropských fondů celkově vyčerpat.

Za chyby v čerpání evropských peněz odpovídají bývalé vládní strany ODS a TOP 09, ale také ČSSD, která vládne ve dvanácti krajích. Nyní celý velký problém, který by měli řešit (ačkoliv jej vůbec nezavinili), zlehčují představitelé hnutí ANO Andrej Babiš a Věra Jourová. Ministr financí a ministryně pro místní rozvoj jsou rozhodující osoby pro následující choulostivá jednání s Bruselem.

Do Bruselu bych doporučoval Andreji Babišovi nejít s přehnaným sebevědomím, plutokraty ve veřejných funkcích tam totiž nemilují, ale hlavně naše problémy vybízejí ke skromnosti. Zkrátka, vzít čepici do ruky a vyjednat pro republiku co nejvíce.

Babiš s Jourovou již za pár týdnů totiž nebudou moci říkat jen to, že to zavinili Kalousek s Nečasem, ale budou muset věci zachraňovat. Ne pro sebe, ale pro republiku. Čím dříve se ze zlehčující pózy dostanou do reality, tím lépe pro stát.

Budu se ale stále znovu ptát, jak mohly pravicové vládní administrativy tak lehkomyslně v předchozích sedmi letech čerpat evropské peníze a nebránit zlodějnám a vyhazování peněz na zbytečné projekty.

Mám plné morální právo na tuto otázku, neboť jsem to byl já v prosinci 2005, kdo jako český premiér dojednal s britským předsednictvím EU největší dotace z evropských fondů na obyvatele ze všech dvaceti sedmi tehdejších členských a kandidátských zemí EU. Celkem 79 000 Kč na jednoho obyvatele. Bude škoda, pokud z toho nějakých 15—20 000 Kč vlastní (řekněme) hloupostí ztratíme.

Nikdy by mě před osmi lety nenapadlo, že kvůli neschopnosti následujících vlád a nízkým materiálním zájmům našich velkotunelářů nebudeme schopni významnou část těchto peněz dočerpat. Jaký bude závěrečný účet? Nevíme. Ale vysoký bude a zaplatíme ho my všichni, to je jisté.