Analýza čerpání fondů EU a konkurenceschopnost
Jaroslav BicanNemalé peníze, které do ČR proudí z fondů EU, mají sloužit k vyrovnávání rozdílu rozvinutosti jednotlivých regionů — s tím je ovšem v rozporu struktura konkrétních dotačních programů. Nečasova vláda navíc v čerpání prostředků zaspala.
V pondělí 22. dubna uspořádala nadace Friedrich-Ebert-Stiftung veřejnou prezentaci studie ekonoma a člena NERVu Petra Zahradníka, která analyzuje dosavadní stav čerpání fondů EU v České republice. Kromě toho se také zaměřuje na doporučení pro nadcházející programové období 2014-2020. Po samotném představení studie následovala diskuse, které se kromě Petra Zahradníka zúčastnil i první náměstek ministra pro místní rozvoj ČR Daniel Braun, stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek a ředitel Regionálního operačního programu Střední Čechy Tomáš Novotný.
Podle Petra Zahradníka by Česká republika jako stále podrozvinutá ekonomika měla, co se týče fondů Evropské unie, zastávat pozici tradiční, silně kohezní politiky. Jejím smyslem je pomoci méně rozvinutým regionům a lokalitám, aby jejich rozvinutost vzrostla a mohly se reálně zapojit a využívat prostředí Jednotného vnitřního trhu EU a dalších forem vzájemnosti a součinnosti v EU. Petr Zahradník ve svém vystoupení zdůraznil, že Česká republika by kohezní politiku neměla vnímat jako pouhý nástroj dodatečné fiskální redistribuce, jako dárek evropského daňového poplatníka, ale jako nástroj integrovaného přístupu k udržitelnému rozvoji regionů, sub-regionů a lokalit. Hlavním kritériem tak nemá být vyčerpat dané prostředky, ale přispět k budoucímu rozvoji příslušného území.
Čerpáme méně, než bychom mohli
Důležité je, že letošním rokem končí programové období 2007-2013. Od momentu členství v EU zaujímá Česká republika pozici čistého příjemce finančních prostředků z rozpočtu EU. Otázkou je, co chtít do budoucna. Podle Petra Zahradníka bychom měli jít střední cestou mezi tím usilovat o to být věčným čistým příjemcem a snažit se dělat se bohatší než ve skutečnosti jsme. Po roce 2007 u nás došlo k výraznému navýšení čerpání finančních prostředků. Petr Zahradník se přesto domnívá, že výše čisté pozice ve prospěch České republiky by mohla být ještě vyšší, kdyby docházelo k optimálnímu procesu uvolňování prostředků Rozpočtu EU na Kohezní politiku EU v souladu s časovým rozvrhem v rámci Národního strategického referenčního rámce ČR.
Prostředky z evropských fondů představují významnou součást systému veřejných financí České republiky. Jedná se o 7-8 procent veřejných financí. Petr Zahradník ale upozornil, že by to mohlo být i 10 procent. Objem proplacených prostředků je podle něho s ohledem na fázi programovacího období nízký. Ještě závažnější je nízká úroveň certifikovaných prostředků ze strany Evropské komise (obsahové, procedurální, administrativní nedostatky).
Možná bych k textu ještě dodala, že přesně v těch oblastech, které jsou pro příští programové období vnímány v EU jako priorita, čerpáme nejhůře - jedná se o programy MŠMT a MŽP. Ne proto, že by po takovýchto projektech u nás nebyla poptávka či absorpční kapacita, ale protože je prostě neumíme dělat.
Zásadní problém u fondů EU z mého pohledu spočívá v tom, a v textu to bylo lehce naťuknoto, že 1. nemáme vlastní investice do regionálního rozvoje a nahrazujeme je fondy EU, že 2. nemáme žádnou středně- či dlouhodobou koncepci rozvoje, která by byla připravena napříč politickým spektrem a že 3. jsme si sami rozhodli, že na fondy EU si může "šáhnout" každý a na všechno namísto určité koncentrace na několik málo priorit...
A k chybovosti je třeba si uvědomit, že ta je přímo úměrná složitosti (zbytečné!) pravidel, která realizaci projektů přímo dusí. Chtěla bych alespoň jednou v životě vidět projekt, který se do takových "pravidel" dovedl vměstnat. Zdůrazňuji: ta pravidla, to je dílo našich ministerských a regionálních úředníků. Bruselem se sice dovedou ohánět, ale když si člověk dá práci a příslušné směrnice si najde, obvykle jsou v nich jen velmi obecná doporučení.