Vývoj ve stavebnictví je důkazem nafouknutého očekávání vysokého hospodářského růstu. Ukazatelem zdraví ekonomiky je za normálních okolností právě stavebnictví. Je-li poptávka a je-li zapotřebí tuto poptávku pokrýt, projevuje se především ve stavebnictví.

Z tohoto pohledu se po drtivých poklesech objemu stavební výroby (od roku 2008 stavební produkce v roce 2013 klesla o 35,5 %) může zdát, že se díky únorovému růstu stavební produkce o 6,1 % začalo blýskat na lepší časy. Optimismus je ale zřejmě předčasný. Meziroční růst daleko nejvíce ovlivnila teplá zima a možnost dokončit v dřívějším termínu stavby, které by byly dokončeny v květnu.

To, že můžeme očekávat ještě větší propady stavebnictví a tím i celé ekonomiky, lze dovozovat z počtu nově vydaných stavebních povolení, jejichž počet meziročně poklesl o velmi vysokých 13,8 %. To, spolu s bytovou výstavbou, kdy bylo zahájeno meziročně o 11,2 % bytů méně, nesvědčí ani trochu o změně trendu vývoje ve stavebnictví. Spíše naopak. Ani stavební podniky nevidí svou budoucnost v příznivém světle. O tom svědčí fakt, že oproti stejnému období loňského roku poklesl počet jejich pracovníků o 7,6 %.A to už jsou závažná čísla.

Oživení hospodářství ve zbývajících zemích EU rozhodně našemu průmyslu pomohlo. Zejména poptávka po nových automobilech (růst tohoto odvětví představoval meziroční vzestup o 16,1 %) napomohla meziročnímu růstu průmyslové produkce, který v únoru zaznamenal reálný růst o 6,7 %.

Příznivý je také růst hodnoty nových zakázek. Meziročně hodnoty nových tuzemských zakázek ve vybraných odvětvích vzrostly o 14,1 % a hodnota zakázek určených pro export vzrostla dokonce o 23,0 %. To, společně s mírným růstem pracovníků v průmyslu (meziroční zvýšení o 1,1 %) naznačuje, že by mohl být po dvou letech opět zaznamenán reálný růst HDP okolo 1 %. Proč jsem ve svém odhadu tak opatrný? Naše průmyslová výroba je orientována především na export. Naše vlastní surovinová základna je přitom slabá.

Každé skokové zvýšení výroby znamená i prudký nárůst dovozu. Proto jestliže se český vývoz v únoru meziročně zvýšil o 15,3 %, musel zákonitě vzrůst i dovoz, a ten v únoru stoupl dokonce o 17,9 %. Z toho žádný národohospodář rozhodně nemůže mít radost. Úroveň HDP ovlivňuje bilance exportu a importu a ne pouze export.

Co je bezesporu pozitivní, je meziroční růst tržeb maloobchodu. Samozřejmě dosažení růstu obratu ve srovnání se shodným obdobím předchozího roku je díky nízké výchozí základně roku 2013 celkem zřejmé a nebylo až tak složité růstu dosáhnout. Co již tak pozitivní není, je pokles prosincových tržeb o 1,2 % oproti obratu v listopadu. A bohužel ani čísla ze začátku letošního roku nejsou příliš přesvědčivá a nesvědčí o skutečném nastartování růstu vnitřní spotřeby.

Uplynulé první čtvrtletí tak nenaznačuje, že by se podařilo zásadně změnit ekonomické směřování naší země směrem k prosperitě, tedy k udržitelnému a robustnějšímu růstu. Zjevně využíváme kapacit, které jsme měli ještě před krizí. Růst zahraniční poptávky po naší průmyslové produkci není sám o sobě schopen přivést HDP k nějakému výraznějšímu růstu.

Vyšší zaměstnanost, růst mezd, zakázky na výstavbu infrastruktury země — to jsou recepty na posílení hospodářství. Avšak současná vláda se zatím více zabývá vlastními vnitřními problémy než tím, jak zvyšováním výkonu hospodářství pomoci také růstu životní úrovně občanů naší země. Až příliš dlouho bylo vládním politikům jedno, že životní úroveň u nás stagnuje a dokonce i klesá…