Stavebnictví na lopatkách a co na to nová vláda?
Jiří ParoubekPravicové vlády srazily hloupou politikou zahraniční investice. Poklesu objemu veřejných investic by předvídavé vedení státu dokázalo rovněž předejít koncepčnějším a opravdu systémovým čerpáním peněz z evropských fondů nebo využitím projektů PPP.
Ekonomičtí Einsteini pravicových vlád srazili na kolena české stavebnictví. V současné době jejich pomocníci z řad ekonomických beletristů opět — pokolikáté už — s povinným optimismem fantazírují o tom, že české hospodářství letos po dvou letech meziročního poklesu poroste. Za grandiózní považují přitom vcelku titěrný růst, který se snad (?) dá v tomto roce očekávat. V článku v příštím týdnu bych se chtěl zabývat právě možnostmi růstu HDP v letošním roce.
Důležitým signálem růstu v národní ekonomice — po ukončení recese — vždy bylo výrazné oživení stavebnictví. Oživení ve stavebnictví se pak rychle přenáší do celé řady navazujících průmyslových odvětví. Do výroby stavebních hmot, do sklářství, keramického průmyslu, do dřevozpracujícího průmyslu, nábytkářství, textilního průmyslu atd.
Větší objemy zakázek pak dostává od stavebnictví v konjunktuře doprava… Stavebnictví má tedy vysoký multiplikační efekt. Každé vládě by mělo stát za to, se jím seriózně zabývat.
Byl jsem českým premiérem v letech 2005-2006. V té době se hospodářský růst země pohyboval kolem 7 % (!) a vysoký růstový potenciál ekonomicky se prolongoval silou setrvačnosti ještě v roce 2007 (byl ale už „jen“ 5,7 %)
Stavebnictví v té době rostlo pozoruhodnými tempy: