Budoucí vláda má před sebou mohutnou agendu. Vymetat Augiášův chlév po sedmi letech pravicových vlád a zejména po té Nečasovo-Kalouskově nebude žádná legranda.

Program, na kterém se koalice shodla, zasahuje samozřejmě všechny oblasti života české společnosti. Některé sféry však nechává zcela vědomě otevřené k jednání do budoucna (daně). Neumím si však představit, že se vládní koalice za rok hladce shodne na tom, na čem se nebyla schopna shodnout na počátku a plná sil a odhodlání.

Jako nejdůležitější úkol nové vlády nicméně vidím obnovení hospodářského růstu co možná nejrychleji. A v co nejkratší možné době se dostat k robustnímu a udržitelnému růstu HDP mezi 3 až 4 %.

Tyto cíle se napíší snadno, s akademickou lehkostí, ale dodat českému hospodářství novou dynamiku bude vyžadovat jistý čas a mocné impulzy.

Národní hospodářství má značnou setrvačnost a očekávat změnu v řádech týdnů je zcela nesmyslné. A očekávat, že bude možné dávat ve větší míře peníze do projektů, které budou rozvíjet sociální soudržnost společnosti, bez růstu hospodářství (a tedy rozpočtových příjmů) není vůbec reálné.

Pokud nová vláda aplikuje správnou léčbu neduhů české ekonomiky, bude možné obnovit hospodářský růst již v roce 2015. V příštím roce (2014) očekávám jen opravdu velmi titěrný hospodářský růst (a růst HDP se mi daří v posledních letech odhadnout dosti přesně, bohužel).

Samozřejmě, pozitivním momentem, působícím na českou ekonomiku, je především příznivý vývoj německého hospodářství. Ale spoléhat jenom na to, by bylo málo, i když to může za určitých okolností k zajištění mírného růstu české ekonomiky stačit.

Nová vláda musí zejména udělat pořádek v končící sedmileté finanční perspektivě let 2007—2013, v níž bylo v Bruselu k dispozici pro naši republiku nějakých 760 mld. Kč. Jinak řečeno, udělat pořádek v čerpání evropských peněz. A je třeba říci, že v současné době hrozí nečerpání nějakých 150—200 mld. Kč (!).

Noví ministři financí a pro místní rozvoj se musí dát hned po nástupu do svých funkcí do práce a zachránit, co se ještě zachránit dá. Zavedení krizového režimu čerpání by mělo být samozřejmostí.

V nové finanční perspektivě je na léta 2014—2020 již podstatně méně prostředků, 20,5 mld. eur, respektive (v dnešním kurzu) nějakých 570 mld. Kč. To je téměř 80 miliard ročně. Tedy se spoluúčastí téměř 3 % HDP. Půjde o to, dobře nastavit priority čerpání, systém čerpání i protikorupční pojistky. Dělat prakticky všechno jinak při čerpání evropských peněz než to dělaly v posledních sedmi letech pravicové vlády. A hlavně nastavit systém čerpání a jeho priority od začátku.

Druhým důležitým faktorem působícím na dynamiku HDP mohou být nové investice. Zahraniční i domácí. Přehodnotit systém investičních pobídek a obnovit příliv zahraničního kapitálu v objemech z let 2005 až 2007. Hledat cesty k tomu, aby pro zahraniční vlastníky, kteří v posledních pěti letech transferují v každoročním průměru 260 mld. Kč dividend mimo republiku, bylo výhodné reinvestovat u nás alespoň část těchto dividend.

Půjde také o to, postavit znovu na nohy Czechinvest, tedy dostat tuto organizaci, jež připravuje investory na vstup do naší republiky, na úroveň práce, které dosahovala za svých někdejších šéfů Jahna a Hrudy v letech 2004—2007.

Příchod nových investorů, nové investice, pomůže také českým dodavatelům — průmyslovým a stavebním firmám. Dostanou zakázky a práce navíc znamená udržení pracovních míst, či vytváření míst nových.

Stavebnictví prožívá v ČR nebývale hlubokou krizi. Vlastně se propadá meziročně setrvale již od roku 2008. Nečasova vláda neudělala ani náznak toho, že by stavebnictví stimulovala.

Pokud vláda nemá na investice dostatek vlastních prostředků ze státního rozpočtu, musí hledat alternativní možnosti, jak uskutečnit investiční akce sloužící široké veřejnosti (dálnice, univerzitní kampusy, nemocnice, penziony důchodců atd.), například uskutečněním projektů PPP, tedy partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Peníze privátního investora do projektu sloužícímu veřejnému zájmu, a splácené investorovi následujících dvacet či pětadvacet let z veřejných rozpočtů, dají šanci uskutečnit něco, na co by stát ještě dlouho neměl.

Vláda musí také podpořit komunální bytovou výstavbu nájemních bytů pro střední třídu, startovací byty pro mladá manželství s dětmi a výstavbu sociálních bytů. Zejména systém výstavby komunálních a startovacích bytů lze koncipovat s využitím anglického modelu asociací pro bydlení. Asociace — společnosti zřizované obcemi — by od obcí získávaly bezúplatně pozemky na výstavbu bytových domů. Bankovní domy by jim poskytovaly dlouhodobé úvěry.

Stát by dotoval část úroků z těchto úvěrů a splátky kreditů by byly spláceny z přijatého nájemného. Připravit k tomu potřebnou legislativu by neměl být velký problém. Peníze potřebné k dotacím úroků z úvěru je možné opatřit odčerpání části financí, které leží nevyužity na účtech státních podniků (zj. Lesy ČR).

Takto se dají — s jen malou újmou pro státní rozpočet — ročně vystavět tisíce nových nájemních bytů. Větší dynamika soukromých i veřejných investic, to je ta správná terapie pro české stavebnictví.

Uvedl jsem ty nejpodstatnější úkoly v oblasti hospodářské politiky, na které se budoucí vláda musí soustředit. Tedy, chce-li být úspěšná a nejdéle do tří let dosáhnout robustnějšího růstu ekonomiky 3 až 4 %. Meziroční růst 4 % HDP představuje absolutní nárůst rozpočtových příjmů meziročně o 40-50 mld. Kč. A s tím už se něco dá dělat ve výdajích státního rozpočtu. V sociálních programech, v investiční výstavbě atd.

Ale v příštím roce si o takovém tempu růstu HDP a příjmů rozpočtu můžeme nechat jen zdát.