Vysoce aktuální problematika státního dluhu hýbe celým, minimálně euroatlantickým, světem. Do značné míry je pro tuto civilizaci symptomatická. Velmi zjednodušeně lze říci, že ekonomika si podřídila společnost. Přesněji řečeno, finanční podnikání si podřídilo ekonomiku a jejím prostřednictvím společnost. Zaklínadlo volného pohybu kapitálu je již dlouho dobou hybnou pákou vysávání produkční schopnosti jednotlivých zemí a nástrojem koncentrace finanční a následně politické síly mimo dosah tradičních demokratických procesů.

Od zrušení zlatého standardu a rozpadu bretton-woodských dohod započala, zprvu plíživě, tendence nového přerozdělování výsledků ekonomické činnosti. Ti, kteří produkují, se podílejí na výsledcích své činnosti ve stále menším a menším procentu než ti, kteří vlastní a ti ještě méně než ti, kteří přerozdělují. Toxická aktiva, jak jsou eufemisticky nazývána, se stala vrcholným produktem virtuální ekonomiky, sofistikovaným nástrojem odsávání peněz z ekonomiky produktivní a prostředkem tvorby nových elit, které dokáží prostřednictvím mediokratických metod karikovat demokracii až do podoby, se kterou se můžeme v současné době setkávat v České republice.

Zneužití problému řeckého dluhu v předvolební kampani aktivizovalo v mnoha voličích postoj dobrého hospodáře. Pseudocharismatická postava Karla Schwarzenberga, řízená Miroslavem Kalouskem, přivedla na českou politickou scénu nový produkt — neoliberální populismus. TOP 09, podporované „znovuzrozenou“ ODS v čele s rádoby konsensuálním Petrem Nečasem a ultrapopulistickou stranou Věci veřejné, se podařilo hladce sestavit vládu.

Extrapolace předvolebních lží se stala základním kamenem, na kterém je tato vláda tzv. rozpočtové zodpovědnosti postavena. Pouze budoucnost ukáže, zdali v ní převládá nekompetence nebo jasný záměr naprosto rozrušit jakýkoliv náznak sociální soudržnosti. Skutečností je, že se vládě podařilo mistrovským způsobem zneklidnit, rozkolísat a polarizovat celou společnost. Co na tom, že dluh České republiky je pátý nejmenší v EU. Co na tom, že tendence jeho vývoje se nijak neliší od tendencí ostatních zemí. Co na tom, že bankovní systém nebyl v zásadě zasažen. Co na tom, že Miroslav Kalousek jako otec nejostudnějšího rozpočtu v dějinách ČR je opět při tom. Co na tom, že vláda ODS svými neoliberálními experimenty v oblasti zdanění a sociálního pojištění vytvořila uprostřed Evropy relativní daňový ráj.

Nestačí. Je nutné šetřit, škrtat, omezovat. Je nutné dále zvyšovat daňové zatížení obyvatelstva a snižovat daňové zatížení kapitálu, především kapitálu finančního a nebránit mu v transferu zisků mimo Českou republiku. V minulém roce to byly stovky miliard Kč. Je nutné prostřednictvím tzv. opt-outu vystavit další vrstvy obyvatelstva riziku finančních trhů s téměř jistým výsledkem pauperizace budoucích důchodců. Objem tohoto obchodu je minimálně 200 miliard Kč ročně. Je nutné odbourat poslední překážky k naprosté komercionalizaci zdravotního systému, kterým ročně proteče dalších více než 200 miliard Kč. Je nutné soupeřit s okolním světem dalším snižováním ceny pracovní síly. Je nutné udržovat vzdělanost pouze na takové úrovni, aby byla zajištěna slušná existence systému soukromých škol. Na konci cesty je outsourcing celého státu.

Jsme svědky zvláštní metamorfózy. Původně čistě ekonomický problém dluhu se začal proměňovat v mocenský nástroj. S pomocí tohoto nástroje je manipulováno společností. S jeho pomocí je erodován veřejný prostor a vytváří se podmínky pro prorůstání podnikání do pozic vyklizených účelově delegitimizovaným státem.

Dluh v rukou této vlády přestal být jednou z mnoha komponent společnosti a definitivně se stal politickým a mocenským nástrojem. Ke škodě nás všech. Komu ku prospěchu?

Těmto otázkám se bude věnovat panelová diskuse iniciativy ProAlt, která se koná 25. 10. od 17,00 hodin v místnosti č. 16 K-centra, Senovážné náměstí 23. V panelu vystoupí mj. Ilona Švihlíková, Jan Ungerman, Jiří Silný, Tomáš Tožička a další.