V debatě předsedy ČMKOS Zavadila s ministrem Kalouskem v Otázkách Václava Moravce v neděli 3. března se diskutovalo na jedné straně o potřebě růstu jako jediném zdroji rozvoje a zaměstnanosti, ministr financí jako ekonomický selfmademan ale nepřipustí, že je to i podmínka zdraví veřejných financí. Chtěl bych objasnit pozadí marných iniciativ sociálních partnerů na Radě hospodářské a sociální dohody, aby veřejnost pochopila, co nečinnost vlády způsobila.

České podnikání bylo takřka bez pomoci z krize

V Evropské unii se od počátku krize v polovině roku 2008 zdůrazňovala potřeba pomoci finančnímu sektoru a reálné ekonomice, aby se obnovil růst ekonomiky. Předsedající a spolupředsedající vláda České republiky byla zprvu názoru, že se krize české ekonomice vyhne. Bankovní sektor byl po odkupu pochybných úvěrů, z části vynucených vládou, státem prodán zahraničním vlastníkům; státní pomoc se přesunula na státy sídel centrál.

Nepředpokládala se ani větší pomoc reálné ekonomice mimo bankovní sektor. 24 členských států EU projednalo horní limity státní pomoci v krizi ve výši 4,6 bilionů euro, čerpáno bylo necelých 1,7 bilionů (část se již vrací a bude vracet). Česká republika větší narušení rozpočtu pomocí nepředpokládala, spolu s Bulharskem a Rumunskem žádný limit neprojednala.

V minimálním rozsahu se využila jednorázová pomoc malým a středním podnikům do půl milionu euro na dotace přímé, nebo na úvěry.

Ve 101 schválených projektech pomoci rekvalifikaci v oborech s hromadným propouštěním pro dvacet států EU s cca dvoutřetinovým podílem spolufinancování z EU byl jeden projekt ČR s promilovým podílem na počtu pracovníků a ještě menším podílem financí.

Soudilo se, že by tato fakta mohla být užitečná při jednání s Evropskou komisí o podpoře mobilizace rozvojových zdrojů, pokud by je česká vláda k upraveným projektům vyvolala.

Rozvoj a investice

Výdaje na investice ve státním rozpočtu se výrazně snížily. Jedinými podstatnými zdroji investic se staly operační programy 2007-2013, s prostředky v ročním průměru přes tři procenta hrubého domácího produktu a s možností získat asi jedno procento přidané hodnoty a k tomu snížení vládních výdajů na nezaměstnanost. (Na sedm let necelých 800 mld. korun, z toho z EU 680 mld. korun). Omezila by se tedy stagnace a vyloučil propad do recese.

V důsledku projektů neodpovídajících pravidlům financování a často s problematickým čerpáním bude zřejmě na rozdíl od období 2004-2006 část prostředků nevyčerpána.

Domácí spotřeba se výrazně snížila zejména zvýšením daně z přidané hodnoty na základní životní potřeby na nejvyšší úroveň v EU.

ČR je nízkým vládním dluhem v první třetině až čtvrtině, i když vláda stát slušným tempem zadlužuje. Tempem růstu ekonomiky zůstává v poslední třetině evropské sedmadvacítky.

Dosah pro státní rozpočet

Rozšířil se sporný axiom, že je nejprve nutno ozdravit státní rozpočet zvýšením daní a škrty i potřebných výdajů, včetně investic. Pak se zajistí růst. Argumentovalo se Řeckem. To ale mělo 2007 dluh ve výši 107,4 procent HDP, v roce 2011 pak 165,7 procent; ČR 27,4 procenta (v tom několik procent na odkup rizikových úvěrů jako podmínka prodeje bank do zahraničí), roku 2011 41,2 procent, nyní již 44,9 procent, s církevními restitucemi podle zimní ekonomické prognózy Evropské komise 2013 se číslo zvýší o 1,4 procenta.

Existuje matematicky doložená závislost: zvýšení daní o 0,36 procenta HDP sníží tempa jeho růstu o jedno procento. Škrty potřebných výdajů v rozpočtu o jedno procento sníží tempo růstu o více než jedno procento HDP, každý pokles tempa růstu HDP o jedno procento snižuje daňovou výtěžnost o vyšší podíl, než kolik se zvýšeným zdaněním a škrty ušetřilo. Závislost lze doložit z publikace EU „Vývoj zdanění v členských státech, Islandu a Norsku 2011“ z dubna 2012. Vytvořilo se  perpetuum mobile ochuzování ekonomiky státu snížením tuzemské poptávky, s důsledkem pro likvidaci části výroby a zaměstnanosti.

Z časové řady zdanění v členských státech EU 2000 - 2011 lze vysledovat, která vláda a jak se v jednotlivých létech na naznačeném úpadku podílela.

Co požadovali sociální partneři

Všichni sociální partneři v Radě pro hospodářskou a sociální dohodu od roku 2010 zdůrazňují podporu rozvoje ekonomiky jako zásadní krok. Rozvoj se neobejde bez investic, jinak nelze realizovat strukturální změny v reakci na domácí a zahraniční poptávku.

Ze strany vlády nikdo s potřebou rozvoje a investic nepolemizoval; jen se prorůstová opatření odkládala na rok 2014 a dále. Místo soustředěného úsilí o efektivní dočerpání operačních programů proběhl další boj o křesla. Jenže rozvoj od poloviny roku 2014 už bude věcí vlády, vzniklé po volbách.

Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KPZS) spolu s Česko-moravskou konfederací odborových svazů, za podpory Svazu průmyslu a dopravy a Konfederace nezávislých odborů doporučily vládě urychlená opatření k dočerpání strukturálních programů s případným projednáním změn s Evropskou komisí, se zahájením projektů roku 2013, dokončením v letech 2014 a 2015, i když tím dojde k odsunu čerpání na nové projekty v rámci operačních programů 2014-2020. Na spolufinancování lze využít i úvěry EIB s úhradou ze zábrany úniku daní do zahraničí, kdyby to pro tento účel výjimečně bylo zapotřebí. (Slovensko si za vlády premiérky Radičové vypůjčilo 1,3 mld. euro, jak je obvyklé na 1,5 procenta ročně). Na tripartitě k tomu byly předkládány od roku 2010 nepřetržitě konkrétní návrhy. Naposledy dostali doporučení poslanecké kluby všech parlamentních stran.

Možnost vyčerpání finančních prostředků z fondů EU v ČR je ovšem závislá na odpovídající metodice ministerstva financí ČR, respektující platná nařízení k čerpání fondů EU. Odpovídá přece vládě a přes ní Evropské komisi za hospodaření s unijními penězi! A také za průběžný včasný audit.

Zásadní je připravit a projednat kvalitní projekty, k nim realizovat právní úpravy nezbytné třeba pro výkup pozemků za ceny podle jejich současného účelu. Vzorem může být změna legislativy k investicím jako příprava projektů „Deutsche Einheit“ po sjednocení Německa.

Teď jen několik příkladů k dílu zkázy dosavadní vlády.

Příklady škod z politiky úspor z podkladů k rozpočtu ministerstva financí ze  4.-6. ledna 2013:

Hrubý domácí produkt v roce 2013 lze odhadnout na 3800 mld. Kč. Podle výpočtu Evropské komise narůst daní o 0,36 % HDP snižuje tempa růstu HDP o 1 % (38 mld. Kč). 1% poklesu tempa HDP - i  třeba škrty potřebných výdajů - snižuje výtěžnost daní nejméně o 14 mld. Kč. K snížení schodku rozpočtu z 3,1 % na 2,9 % HDP by stačilo snížení výdajů nebo růst příjmů rozpočtu o cca 7,6 mld. Kč; zbytek do prosazených 100 mld.Kč v rozpočtu je zřejmě k úhradě manka příjmů z vylhaného dosažení ročního 0,7 % tempa růstu HDP. Škrty 47 mld. Kč snížily růst HDP o 47/38 = 1,24 %, příjmy z daní nejméně o 17 mld. Kč.

Výdaje na spotřebu za 9 měsíců 2012 proti 2011 klesly podle sdělení MF o 178 mld.Kč; 178/38 = 4,68 % HDP, výnos daní nejméně o 64 mld. Kč. Pokles nastal v důsledku růstu snížené sazby DPH.

Zimní prognóza 2013

Podle zimní prognózy Evropské komise 2013 se církevními restitucemi zvýšil schodek na 5,2 procenta. Prodávají se dluhopisy; hromadné sdělovací prostředky, zdůrazňují historický krok, který se předtím dlouho nedařil. Jen se nezmiňují, že zdržení o asi patnáct let způsobila sama církev, neschopná se se státem dohodnout. Církev za dvacet neztratila touhu po majetku, spíše se čekalo na možnost výhodných možností k přesunu majetku státu developerům.

Zimní prognóza 2013 u ČR v roce 2012 konstatuje lehký pokles HDP v důsledku recese. Důvodem poklesu byl také pokles soukromé spotřeby - ta se snížila proti roku 2011 o cca 11 procent. HDP. V roce 2011 byla spotřeba 1950,2 mld. korun, osobní spotřeba tedy poklesla nejméně o 215 mld. korun, HDP se snížil o necelých 5,7 procent, daňová výtěžnost o nejméně 80 mld. korun, vzrostly výdaje na nezaměstnanost.

Jako eurovlastenci šetříme peníze EU ve prospěch chudších

Výdaje na projekty s EU se krátily o 16,5 mld., v dopravě o 12,5 mld. korun. Kdyby na dopravu připadlo 16,5 mld. korun, vzrostly by investice včetně 85 procent podílu EU na 110 mld. korun. Po přepočtu z euro na korunu a paritu kupní síly 1 mld. korun nových investic vytváří 1000 pracovních míst. Výdaje na nezaměstnaného ve stavebnictví a navazujících oborech je asi 100 tisíc korun ročně, celkové výdaje na nezaměstnanost by se snížily o 11 mld. korun.

Evropská komise odhaduje na 1 mld. euro z veřejných rozpočtů EU a státu pětinásobný příliv soukromého kapitálu do ekonomiky. Znamenalo by to celkem asi 600 mld. korun do ekonomiky. Že by to, co platí v EU, v ČR neplatilo? Proč? Kvůli špatným projektům, nebo podvodům?

Kdy bude den pravdy?

Zdá se, že koaliční dohody mají a budou mít dva zásadní body: udržet se co nejdéle u moci a tím si zachovat současné příjmy. A protože vyvolaný propad je zřejmý, rozvrátit stát tak, aby nástupci měli co nejvíce práce a mohla se na ně svést dlouhá doba obnovy. V prosinci 2013 bude známo, o kolik prostředků ČR přišla. Bude možno je rozčlenit na nečerpané spolufinancování z EU (až 85 procent nárokovatelných investic), výnosy z těchto investic, protože jsou prioritně určeny na rozvoj, výdaje na nezaměstnanost a příliv soukromého kapitálu.

Před volbami bude tedy voličům jasno, koho nevolit. A protože koalice podporuje útěk daňových příjmů přesunem sídel českých firem do daňových rájů (poplatky v bývalých britských koloniích místo standardní daňové struktury označila v kasačním řízení Velká porota Evropského soudního dvora 15. listopadu 2011 za neodpovídající právu EU; bylo možno tedy uplatnit odvetná opatření podle WTO) a nesouhlasem se zpoplatněním finančních toků odcházejících do zahraničí ze státu vzniku (od roku 2014, ČR se nepřipojila), bude zřejmě na policii zjistit, kdo z vládnoucí skupiny z tohoto eurovlastenectví měl další příjmy v zahraničí, případně jak dále jednat.

Poznámka na okraj

Bylo by nedobré pokládat opatření k ochuzení státu za omyl. Opírají se o monetaristické pojetí minimální péče státu o ekonomiku (a proto co nejslabší státní aparát, což současně umožňuje příliv jen politicky odpovědných amatérů do nejvyšších funkcí), protože kontrola nabídky peněz v oběhu stačí: Ceny a mzdy jsou dokonale pružné a krátkodobé odchylky reálného a potenciálního HDP se vyrovnávají automaticky. Teorii začala prosazovat do praxe skupina amerických ekonomů tak silně, že ovlivnili prezidenta Reagana, aby to počátkem osmdesátých let Spojení státy zkusily. I přes prorůstová opatření v podobě masivního zbrojení vyletěl schodek rozpočtu tak, že se experiment za Reaganova druhého prezidentského období zrušil. A jen někteří pošetilci se snaží vylepšit experiment přizpůsobením mezd hospodářskému úpadku a vynucováním práce za každou cenu.