V debatě předsedy ČMKOS Zavadila s ministrem Kalouskem v Otázkách Václava Moravce v neděli 3. března se diskutovalo na jedné straně o potřebě růstu jako jediném zdroji rozvoje a zaměstnanosti, ministr financí jako ekonomický selfmademan ale nepřipustí, že je to i podmínka zdraví veřejných financí. Chtěl bych objasnit pozadí marných iniciativ sociálních partnerů na Radě hospodářské a sociální dohody, aby veřejnost pochopila, co nečinnost vlády způsobila.

České podnikání bylo takřka bez pomoci z krize

V Evropské unii se od počátku krize v polovině roku 2008 zdůrazňovala potřeba pomoci finančnímu sektoru a reálné ekonomice, aby se obnovil růst ekonomiky. Předsedající a spolupředsedající vláda České republiky byla zprvu názoru, že se krize české ekonomice vyhne. Bankovní sektor byl po odkupu pochybných úvěrů, z části vynucených vládou, státem prodán zahraničním vlastníkům; státní pomoc se přesunula na státy sídel centrál.

Nepředpokládala se ani větší pomoc reálné ekonomice mimo bankovní sektor. 24 členských států EU projednalo horní limity státní pomoci v krizi ve výši 4,6 bilionů euro, čerpáno bylo necelých 1,7 bilionů (část se již vrací a bude vracet). Česká republika větší narušení rozpočtu pomocí nepředpokládala, spolu s Bulharskem a Rumunskem žádný limit neprojednala.

V minimálním rozsahu se využila jednorázová pomoc malým a středním podnikům do půl milionu euro na dotace přímé, nebo na úvěry.

Ve 101 schválených projektech pomoci rekvalifikaci v oborech s hromadným propouštěním pro dvacet států EU s cca dvoutřetinovým podílem spolufinancování z EU byl jeden projekt ČR s promilovým podílem na počtu pracovníků a ještě menším podílem financí.

Soudilo se, že by tato fakta mohla být užitečná při jednání s Evropskou komisí o podpoře mobilizace rozvojových zdrojů, pokud by je česká vláda k upraveným projektům vyvolala.

Rozvoj a investice

Výdaje na investice ve státním rozpočtu se výrazně snížily. Jedinými podstatnými zdroji investic se staly operační programy 2007-2013, s prostředky v ročním průměru přes tři procenta hrubého domácího produktu a s možností získat asi jedno procento přidané hodnoty a k tomu snížení vládních výdajů na nezaměstnanost. (Na sedm let necelých 800 mld. korun, z toho z EU 680 mld. korun). Omezila by se tedy stagnace a vyloučil propad do recese.

V důsledku projektů neodpovídajících pravidlům financování a často s problematickým čerpáním bude zřejmě na rozdíl od období 2004-2006 část prostředků nevyčerpána.

Domácí spotřeba se výrazně snížila zejména zvýšením daně z přidané hodnoty na základní životní potřeby na nejvyšší úroveň v EU.