Od roku 2010 upozorňovali sociální partneři v Radě pro hospodářskou a sociální dohodu vlády ČR na potřebu zajištění hospodářského růstu jako jediné možnosti urychlení výstupu z krize a dalšího rozvoje. Růst zajistí i zvyšování zdrojů veřejných rozpočtů. Protože od roku 2009 byl státní rozpočet na investice skoupý, doporučovalo se soustředit úsilí na čerpání operačních programů, které by s téměř 800 mld. Kč, z toho 680 mld. Kč spolufinancování z EU, umožnily zvýšit roční nárůst HDP v průměru o téměř 4 procenta.

K tomu bylo navíc možno využít zdroje z kvóty dočasné pomoci, kterou vláda nenavrhla. (To neučinily z EU ještě jen Bulharsko a Rumunsko). Minimálně se využily i možnosti 65 procent dotací na úhradu rekvalifikace z EGF a prakticky všechny další možnosti podpory států, předpokládané do limitu cca 4,6 bilionů euro (čerpalo se jen přes 1,6 bilionů s tím, že se objem pomoci bude snižovat o vratné úvěry).

Argumenty úspor se opíraly o strašení Řeckem, o údajně vysoký růst zadlužení státu, neprozrazovaly pravý důvod: chamtivost soukromého finančního sektoru s jeho tlakem na falšování výsledků ekonomiky státu, aby se v rámci eurozóny problematické kroky rozmělnily. Ve skutečnosti byl ale byl dluh ČR v roce 2007 29,7 procenta HDP včetně několika procent na oddlužení prodávaných bank a podniků do zahraničí, a narostl do roku 2011 na 41,2 procenta. V Řecku těmto dvěma údajům odpovídají čísla 107,4 procenta a 165,3 procenta. ČR i přes nárůst dluhu zůstala jeho výší v první třetině nejméně zadluženách států EU. Tempem růstu ekonomiky zůstává naopak v poslední třetině.