Sociálně demokratická identita v krizi
Vojtěch AdamPoslanec KSČM Vojtěch Adam kritizuje sociální demokracii za programové ústupky, jež učinila koaličním partnerům. Podle něj se nejsilnější parlamentní strana účastí ve vládě s lidovci a hnutím ANO vzdává své levicové identity.
O hluboké vnitřní krizi sociální demokracie svědčí vývoj posledních měsíců. Je dovršením letitého „tání“ levicovosti naší nejsilnější levicové strany nejpozději od roku 2002, kdy začala její „slavná“ blairizace. Nyní posouvání doprava vrcholí již naprosto nezamaskovatelným schizmatem mezi základními ideami sociálně demokratické politiky a jejími činy.
„Reformy“ veřejných financí, rozežírající kamen po kameni základy sociálního státu, naplánované a započaté za pravicových vlád, zdárně dotahují sociální demokraté do konce, jen pomalejším a pro část našeho národa stravitelnějším tempem. Vedoucí činitelé socialistů ovládají skvěle roli „hodného policajta“ ve známé psychologické hře na zblbnutí podezřelého individua — v našem případě ve hře na zblbnutí celého národa. Hra to je o to pikantnější, oč je v sociální demokracii více řadových členů, kteří myslí své levicové přesvědčení vážně.
Už bipolární rozdělování na české a německé v rámci EU je silným závanem minulosti. Vyrovnání s církvemi (nikoli restituce) a souvislost s hranicí roku 1948 jen potrvzuje, kde má KSČM své voličské jádro - tedy v čechizovaném pohraničí po roce 1945. Ono toho bylo víc, co bylo ukradeno a stalo se mnohem více křivd, které dosud nebyly napraveny. Ale mohl by i významný český komunistický politik respektovat mezinárodní právo a fakt, že Benešovy dekrety jsou již právně vyhaslé a i v případě jejich deklarativního a morálního odsouzení, které by bylo na místě, již nelze majetky vrátit. Takže fungují jen jako další strašák pro voliče.
Jen si říkám, že je ostudou tento projev starosty moravského města, kde se narodil Alfons Mucha, světová osobnost secesního malířství. Naštěstí máme další světové představitele secesního slohu - Josefa Hoffmanna z Brtnice, Josepha Mariu Olbricha z Opavy a Huberta Gessnera z Valašských Klobouk. Ti by ale našim národním komunistům asi vadili, mluvili totiž německy.
To že je pohraničí i po letech sociálně slabé je jiná otázkanež nacionální, stejně jako to že na utváření koalic v Evropském parlamentu má každá frakce vliv jen ve výši získaných mandátů. Levicové vedení bohužel není možné a zase be dodám, že brtiské remcání s levicí nic společného nemá.
Ad symbolickou hodnotu benešováých dekretů bylo řečeno také
mnoho napříč celým spetkrem, ale jako ochrana před případným tlakem na majetkové nároky (které dnes pravda oficielně vznášené nejsou) je snad možné u širší české populace chápat.