Vážený pane Jelínku,

nějakou cenu to rozhodně má. Ale obávám se, že nikoliv už tolik s Vámi.

Nová Rada, jejímž jste členem, nastoupila s některými velmi oprávněnými požadavky a cílemi. I když, od začáku nešlo přehlížet, že řada presumpcí, z které ve svých stanoviscích vycházela, byla vzhledem k faktografické empirii a právním předpisům prostě mylná a zavádějící. Nová Rada stačila i realizovat několik pozitivních kroků, dobrou vůli jí v některých ohledech nelze upírat. Skutečně si např. myslím, co jsem v úterý řekl i v Senátu: Prosazování zásady veřejného charakteru jednání Rady ÚSTR je velkým úspěchem, který si zaslouží uznání.

Jenže po roce je půl je Vaše bilance celkově bohužel příliš tristní. Většinu principů, které jste si napsali na prapory, jste během méně než jednoho roku sami zradili (velmi křiklavým způsobem i tu transparentnost). Stačí si přečíst Vámi a Vašimi čtyřmi kolegy 10. dubna 2013 (tj. v den odvolání Daniela Hermana) vydané tiskové prohlášení a srovnávat tehdy kritizovaný stav se stavem současným (viz zde: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/rada/2013/prohlaseni-herman.pdf).

Odkud berete jistotu, že Vás poslanci a senátoři, kteří by se i podle mého přesvědčení měli neodkladně věnovat projektu novelizace zákona 181/2007, ještě budou brát vážně? Přišli jste bohužel o velkou část své kredibility. A každým dnem, co nenajdete dost síly přiznávat se otevřeně k tomu, že Vám to bohužel nevyšlo tak idylicky, jak jste si to představovali, ta kredibilita klesne ještě více.

Vítaným partnerem v diskuzi o novelizaci budete rozhodně i přesto. A navzdory nemalým diferencím, které nás v současnosti rozdělují, se s Vámi kdykoliv rád za tímto účelem sejdu. Věřím, že společných pozic je stále dost, i když musím předeslat, že v jakékoliv diskuzi bude mít smysl se vážně zabývat pouze návrhy, jejichž přednesení se základá na důkladném studiu předmětné látky, nikoliv na té či oné formě dojmologie.

Adrian Portmann

Osobně si myslím, že problém ÚSTR spočívá kromě jiného v tom, respektive jeho postavení ztěžuje kromě jiného fakt, že se tato instituce stala snadným terčem. Není problém se do ústavu trefovat. A třeba jen z toho důvodu, že některým kritikům nabízí možnost potvrzování jejich levicé či antiantikomunistické identity aniž by nutně formulovali svou představu o psaní dějin z levých či antiantikomunistých pozic.
Zdeňku Hazdrovi pak nezávidím jeho roli ředitele ústavu, jehož personální obsazení je z části jasně názorově vyprofilováno. A nemám na mysli veřejné diskuze, ale odbornou a osvětovou tvorbu těchto pracovníků - jak moc může a má ovlivňovat (vlastně jakýkoliv ředitel) jejich psaní o minulosti...? Práce ÚSTR se neodvíjí pouze od osoby ředitele, ale od personálního složení odborníků zde působících.